63 C 217/2023-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 088 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 21 816 Kč (skládající se z půjčené částky 12 000 Kč a souhrnného poplatku 9 816 Kč), podle které měl splácet týdně 364 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 6 728 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 % odst. 4. čl. splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], formulářem pro standardní informace ze dne [datum] a listinou označenou jako informace o smlouvě vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, k vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti dne [datum], žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši 363,60 Kč. 4. Předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Evidenční kartou klienta ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání ve výši 23 310 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní náklady 4 360 Kč. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalovaným odhadnutá částka 9 232 Kč nebyla žalobcem nijak fakticky ověřena. Žalobce nepředložil soudu např. nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalovaného. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalovaného, i když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalovaného o jeho výdajích pravdivá. 7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce předal v hotovosti žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobce uhradil žalovaný částku ve výši 6 728 Kč. Zbylá část ve výši 5 272 Kč představuje částku, kterou je žalovaný povinen vrátit. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.