63 C 269/2023-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32 317,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši 55 776 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], pohledávka za žalovaným konkrétně dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žádostí o úvěr pro podnikatele ze dne [datum], smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3 984 Kč. 4. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován. 5. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], včetně potvrzení o podání, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral s právním předchůdcem žalobce úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele. Kromě samotného formuláře smlouvy o podnikatelské úvěru, kde je uvedeno identifikační číslo žalovaného, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uzavíral tuto smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Ostatně v samotné smlouvě je kromě identifikačního čísla žalovaného tento identifikován také svým rodným číslem a je zde uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného a nikoli sídlo jeho podnikání. Stejně tak bylo ujednáno, že poskytnuta finanční částka byla žalovaným převzata v místě jeho bydliště a nikoli v místě podnikání žalovaného. Ostatně samotný žalobce označil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaného jako fyzickou osobu a nikoli jako podnikající fyzickou osobu. Žádný důkaz prokazující, že by žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele či pro potřeby své podnikatelské činnosti žalobce nepředložil. Soud proto vyhodnotil snahu právního předchůdce žalobce uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru v režimu podnikatelského úvěru jako obcházení zákona s cílem vyhnout se zákonným povinnostem při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud dále posuzoval právní vztah mezi účastníky jako vztah podnikatele se spotřebitelem. Za této situace byl právní předchůdce žalobce povinen ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči, což neučinil, když žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného nezkoumal, takový postup nelze hodnotit jako dostatečný. 8. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. Na závazkový vztah je tak třeba aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 10. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 16 500 Kč, rozdíl ve výši 13 500 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.