63 C 277/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o povoleném debetu [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 27 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, pročež banka přistoupila dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Návrhem smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] účinnými od [datum], produktovými podmínkami pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu účinnými od [datum] a akceptací návrhu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal povolit žalovanému čerpání povoleného debetu ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky do jednoho roku od čerpání. 4. Výpisem z osobního účtu žalovaného, pracovní smlouvou žalovaného ze dne [datum] a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zkoumal před uzavřením smlouvy příjmovou stránku žalovaného. 5. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce z důvodu porušování ustanovení smlouvy ukončil oprávnění žalovaného čerpat úvěr a prohlásil již vyčerpanou částku úvěru za okamžitě splatnou. 6. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován. 7. Výzvou k úhradě ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Ze zbylých v řízení provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění. 9. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Ač soud souhlasí s tím, že právní předchůdce žalobce nějakým způsobem ověřoval příjmovou stránku žalovaného, kdy si např. vyžádal pracovní smlouvu žalovaného, takový postup však nelze hodnotit jako dostatečný. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Je to právě výdajová stránka žalovaného, kterou právní předchůdce žalobce zkoumat zcela opomněl. Právní předchůdce žalobce si dle názoru soudu měl vyžádat minimálně nájemní smlouvu, vyúčtování energií apod. Žalobce k důkazů žádnou z těchto či jiných listin nenavrhl. 10. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani z části. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 532 Kč. Náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 080 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, třemi režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 2 532 Kč.