63 C 352/2023-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 507,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši 27 888 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žádostí o úvěr ze dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 4. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzením o provedení transakce ze dne [datum] a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce a žalovaný o tomto byl řádně informován. 5. Výzvou ze dne [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr ze dne [datum], kde žalovaný uvedl, že jeho celkový měsíční příjem činí částku ve výši 19 586 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí částku 10 600 Kč. Výši příjmů žalovaný údajně doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto listiny však žalobce soudu k důkazu nepředložil. Zároveň právní předchůdce žalobce nikterak nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když tvrzené měsíční výdaje nejsou podloženy žádnými listinami. Soud navíc považuje například za vysoce nepravděpodobné, že by žalovaného celkové měsíční výdaje na bydlení v nájmu vč. energií tvořily pouze částku ve výši 4 900 Kč. Žalovaný navíc již v této žádosti o úvěr přiznal, že splácí další jiné úvěry se splátkou ve výši 1 700 Kč měsíčně, ani k tomuto však žalobce nepředložil žádné důkazy prokazující, že tyto jiné půjčky žalovaného zkoumal. Takový postup nelze hodnotit jako dostatečný. 7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 2 000 Kč, rozdíl ve výši 13 000 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.