34 C 208/2024-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 5. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 181 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 29. 1. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému nejdříve zápůjčku 3 500 Kč, která byla zaslána na účet č. , č. účtu, dne 29. 1. 2023, dále dne 29. 1. 2023 žalovaný uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, když tato částka na tentýž účet byla zaslána taktéž dne 29. 1. 2023; dne 30. 1. 2023 žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 4 600 Kč, později o 8 900 Kč, které byly žalovanému taktéž zapůjčeny na účet č. , č. účtu, dne 30. 1. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 6 501 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné ke dni 28. 2. 2023. Žalovanému byla prokazatelně zápůjčka poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dne podání žaloby vrácena žádná částka. Žalobkyně poskytla zápůjčku žalovanému prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, kdy byl žalovaný povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout scan dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomoci ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to pinem, který žalobkyně zasílá na žalovaným uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Celková výše dluhu ke dni podání návrhu činila částku 29 001 Kč, když jistina a poplatek představuje částku 26 501 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky pak představují částku 2 500 Kč. Byla sjednána také smluvní pokuta ve smlouvě o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč, a to v čl. 2.3 smlouvy. Dále ke dni vyhotovení žaloby tak žalovaný dlužil na smluvní pokutě částku 6 680 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání konanému dne 25. 6. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli obě řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, přičemž při rozhodování vycházel z žalobních tvrzení, obsahu spisu a žalobkyní doložených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato zjištění:5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 1. 2023 bylo zjištěno, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresu a adresou bydliště, přičemž předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému nejpozději ode dne účinnosti této smlouvy zápůjčku 3 500 Kč. U podpisu je uvedeno, že klientem je žalovaný, PIN kód je , Anonymizováno, , přičemž žalovaný se zároveň zavázal uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 1 138 Kč.6. Z dodatku k výše uvedené smlouvě o úvěru uzavřeného 29. 1. 2023 bylo zjištěno, že se poskytuje další zápůjčka ve výši 3 000 Kč, přičemž byl uveden PIN kód osobě žalovaného , Anonymizováno, .7. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že byl uzavřen další dodatek mezi smluvními stranami ke dni 30. 1. 2023, kdy se poskytla další zápůjčka ve výši 4 600 Kč, kdy jednorázový poplatek za tuto zápůjčku činil 1 495 Kč. Dodatek je podepsán jak za žalobkyni, tak za žalovaného, PIN kód , Anonymizováno, .8. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným ke dni 30. 1. 2023 bylo zjištěno, že se úvěr navyšuje o další zápůjčku 8 900 Kč, tedy celkem na 20 000 Kč, kdy celkový poplatek za všechny zápůjčky představuje částku 6 501 Kč, s tím, že všechny zápůjčky a poplatky jsou splatné ke dni 28. 2. 2023.9. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně postupně poukázala na účet číslo , č. účtu, platby 3 500 Kč, 3 000 Kč, 4 600 Kč, což bylo potvrzeno i dotazem na , právnická osoba, . a jejím sdělením došlým soudu dne 22. 5. 2024. Dále bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2023 žalobkyně na účet č. , č. účtu, zaslala žalovanému taktéž částku 8 900 Kč.10. Z předžalobní výzvy adresované žalobkyní žalovanému bylo zjištěno, že dne 27. 12. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení celkové dlužné částky 33 323 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 1 200 Kč, když tato výzva byla podána na poště dne 27. 12. 2023, což byl doloženo podacím lístkem.11. Dalších důkazů soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci rozhodnout.12. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 1. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě kteréžto žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 500 Kč, téhož dne byla uzavřena další smlouva o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, následně 30. 1. 2023 byla uzavřena o navýšení zápůjčky o 4 600 Kč a dále byla navýšena zápůjčku o další částku, o 8 900 Kč, když všechny tyto zápůjčky byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Nebylo prokázáno, že před uzavřením daných smluv žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně splácet. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána dne 27. 12. 2023 předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, která byla téhož dne podána na poště.13. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uv