38 C 313/2023-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 27 568,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně pohledávky, jejíž uhrazení na základě tohoto návrhu žalobkyně požaduje. Společnost [anonymizováno] následně uzavřela dne 19. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to včetně pohledávky, jejíž uhrazení na základě tohoto návrhu žalobkyně požaduje. [právnická osoba] dne 27. 12. 2016 jakožto věřitel uzavřela s žalovanou jakožto dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti [právnická osoba] Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutý úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané jistiny úvěru, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru. Minimální pravidelná splátka byla splatná vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru vyčerpala celkem částku 35 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru. K úhradě dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila pouze tak, že si nějakou částku asi půjčila, tuto splácela jak předchůdci žalobkyně, tak žalobkyni, nesouhlasí s jakýmkoli příslušenstvím. Neví kolik si půjčila, ani kolik zaplatila. 3. K ústnímu jednání dne 11. 1. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni, z jednání se oba omluvili. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla předložena ve dvojím vyhotovení s různými daty, soud zjistil, že tato listina není podepsána žádnou ze smluvních stran. Jako klient je zde uvedena žalovaná označená svým jménem, příjmením, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem. [právnická osoba] se zavázal poskytnout klientce úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu a klientka se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, další poplatky a splnit veškeré povinnosti podle smlouvy. Úvěrový rámec podle smlouvy činil 35 000 Kč. Ve smlouvě je dále uvedena úroková sazba 8,5 % měsíčně a RPSN 264,42 %. Klientka se zavázala uhradit věřiteli v případě prodlení se splacením jakékoliv částky náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klientky ve výši 250 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klientka v prodlení. Z Předžalobní upomínky soud zjistil, že dne 30. 11. 2021 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 43 797,72 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z online poštovního podacího archu se podává, že výzva byla žalované odeslána poštou dne 1. 12. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba], reg. č. C [číslo] jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem nabyla společnost [právnická osoba] předmětnou pohledávku za žalovanou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a [právnická osoba], s.r.o., [IČO] jako postupníkem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovanou. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listiny nadepsané jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy s žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle žalované, když na těchto listinách není připojen podpis žalované ani jiný nástroj způsobilý její podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovanou a společností [právnická osoba] uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z. postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. 7. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalovaná od předchůdkyně žalobkyně úvěr čerpala, byť tato uváděla, že si nějaké peníze od předchůdkyně žalobkyně půjčila. Pokud žalobkyně odkazovala na listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 27. 12. 2016, ale sama předložila smlouvy dvě, tudíž není ani s ohledem na vyjádření žalované nelze učinit závěr, že se její vyjádření týká právě smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Navíc ani jedna ze smluv nebyla podepsána žádnou ze smluvních stran. Jako dlužník je v nich uveden žalovaná označená svým jménem, příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a kontaktní adresou. Nejedná se však o listiny, které by byly způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru žalované, což ani z žádné z předložených listin neplyne, ani sama žalovaná neví kolik a na základě čeho si vypůjčila. I kdyby soud překlenul tuto nejasnost, žalobkyně nikterak neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, jak uváděla ve svých žalobních tvrzeních, tedy i kdyby bylo prokázáno uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru žalované v tvrzené výši, pak by smlouva s největší pravděpodobností byla shledána neplatnou s odkazem na ust. zákona o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti označit a předložit důkazy k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru, které smlouvy se vůbec žaloba týká, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně poskytnutí úvěru žalované proto soud žalobu žalobkyně zamítl, přičemž zohlednil dispozitivní úkon žalobkyně a výrokem ad II řízení zastavil v souladu s ust. § 96 o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.