40 C 479/2023-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2023 ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 48 953 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 182,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 242,86 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 381,87 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 28 381,87 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 25. 2. 2020 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 27 114 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 905 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 720 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 30. 11. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 6. 10. 2020. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 48 953 Kč spolu s příslušenstvím. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 24,24 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 25. 2. 2020 žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedla, že pracuje na plný pracovní úvazek s čistým příjmem ve výši 18 456 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 50 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 5 000 Kč. K ověření byly předloženy dokumenty: pracovní smlouva (s poznámkou 1. 7. 2019 doposud) a 2 výplatní pásky za 1/2020 a 12/2019 (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 24 405 Kč a pojistné ve výši 2 709, tj. celkem 57 114 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 720 Kč a poslední splátku ve výši 2 714 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Částka 30 000 Kč byla odeslána na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 26. 2. 2020 (zjištěno z Dokladu o úhradě). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 000 Kč (zjištěno ze Tabulky umoření). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 54 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 14. 2. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti , právnická osoba, o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 13. 1. 2021). Dne 10. 3. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 10. 3. 2023). Zásilka byla převzata do přepravy dne 10. 3. 2023, dne 14. 3. 2023 připravována k doručení, doručována a uložena a dne 31. 3. 2023 odeslána zpět odesílateli, protože adresát si nevyzvedl zásilku v úložní době (zjištěno ze Sledování zásilky , Anonymizováno, ). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).4. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89,