54 C 185/2023-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve smyslu jejího doplnění podáním doručeným soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, . Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný při jejím podpisu převzal částku , částka, a zavázal se vrátit částku , částka, ve 14ti měsíčních splátkách po , částka, , splatnost poslední splátky a zároveň splatnost celého závazku připadala na den , datum, . Schopnost žalovaného splácet úvěr byla před jeho poskytnutím ověřována z vyplněné Žádosti o úvěr, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání, na základě toho byl žalovaný vyhodnocen jako způsobilý splácet úvěr ve výši , částka, ve splátkách po , částka, , když dle žalovaným tvrzených údajů mu mělo měsíčně zůstat k dispozici cca , částka, , proto nebyl jediný důvod se domnívat, že by nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl úvěr splácet. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas a svůj závazek do sjednané doby splatnosti neuhradil. Žalovaný uhradil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, a jejích dodatků, ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení (dílem kapitalizovaným), dále částku , částka, (v petitu označenou jako kapitalizovaný úrok) tvořící součet nesplaceného úroku ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, , inkasního poplatku ve výši , částka, a smluvního úroku po revizním přepočtu ve výši , částka, ; smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a rovněž žalobkyně požaduje zaplacení nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání dne , datum, se nikdo nedostavil, pouze zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně u jednání předem písemně omluvil. Proto soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:- že dne , datum, žalovaný požádal společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , v žádosti uvedl své osobní údaje, že je zaměstnán v aktuálním zaměstnání od , datum, s příjmem , částka, , jeho výdaje činí , částka, na bydlení a energie, , částka, na dopravu, jídlo, osobní náklady a , částka, na splátky stávajících půjček, jako listiny k doložení příjmů žalovaný uvedl výplatní pásky a pracovní smlouvu (zjištěno z Žádosti o úvěr);- že dne , datum, žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž byl žalovaný označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště a pro doručování, společnost , právnická osoba, . se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal splatit celkem , částka, (z toho činí , částka, úrok, , částka, úhrada za poskytnutí úvěru, , částka, náklady na vyhodnocení úvěru a , částka, inkasní poplatek), ve 14ti měsíčních splátkách po , částka, ; podpisem smlouvy žalovaný současně potvrdil převzetí částky , částka, (zjištěno ze Smlouvy o úvěru);- že žalovaný je od , datum, zaměstnán jako svářeč u zaměstnavatele , právnická osoba, , pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou (zjištěno z Pracovní smlouvy);- že hrubá mzda žalovaného v listopadu 2020 činila u zaměstnavatele , právnická osoba, , částka, , k výplatě na účet je uvedena částka , částka, (zjištěno z Výplatní pásky);- že pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni (zjištěno z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ve spojení s Dodatkem č. , hodnota, , Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. její Přílohy č. , hodnota, a Potvrzení o provedení transakce),- že společnost , právnická osoba, . dne , datum, žalovanému odeslala tzv. doporučeně Oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, , spolu s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do 10 dnů od obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a Podacího archu ze dne , datum, );- že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, ze smlouvy č. , hodnota, do , datum, (zjištěno z dopisu ze dne , datum, );- že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu v celkové výši , částka, s příslušenstvím do , datum, s upozorněním na podání žaloby při marném uplynutí lhůty (zjištěno z Výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, a Podacího archu ze dne , právnická osoba, . 2023);- že v listině Výpis úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně uvádí soupis úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, , a to cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne , datum, .5. Podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele - společnosti , právnická osoba, . za žalovaným ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, proto soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. o. z., ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZoSÚ“).7. Dle ustanovení § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).8. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu