56 C 371/2024-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 486 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 2. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen „smlouva“), na základě které jí vznikl závazek dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , včetně zajištění distribučních služeb, a žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou elektřinu dohodnutou cenu dle Ceníku platného v době odběru. Fakturou č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2023 vyúčtovala žalobkyně v souladu se smlouvou dodávku elektřiny žalovanému do shora označeného doběrného místa v období od 16. 3. 2023 do 13. 8. 2023 za cenu 17 486 Kč, na níž žalovaný ničeho neuhradil. K úhradě pohledávky pak byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 11. 12. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně ho poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání již dříve souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí uzavřené dne 23. 2. 2023, že žalobkyně jako dodavatel se zavázala dodávat žalovanému jako zákazníkovi elektřinu do odběrného místa na adrese , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu zaplatit žalobkyni sjednanou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí.- z faktury č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2023, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkovou spotřebu elektřiny ve výši 2,39500 MWh za období od 16. 3. 2023 do 13. 8. 2023 a nedoplatek ceny činil částku 17 486 Kč, splatná dne 1. 9. 2023.- z předžalobní výzvy ze dne 11. 12. 2023 včetně podacího lístku, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné faktury po splatnosti v částce 17 486 Kč, výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalovaného.5. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že dne 23. 2. 2023 byla mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do shora označeného odběrného místa, a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu žalobkyni zaplatit sjednanou cenu. Fakturou č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek za dodanou elektřinu za období od 16. 3. 2023 do 13. 8. 2023 v částce 17 486 Kč se splatností dne 1. 9. 2023. Žalobkyně dne 11. 12. 2023 prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, do dnešního dne však ničeho nezaplatil.6. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Po právní stránce posoudil soud věc v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle něhož byla mezi účastníky dne 23. 2. 2023 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jež je svou povahou smlouvou kupní podle § 2079 odst. 1 o. z. Z uzavřené smlouvy vznikla žalovanému povinnost za dodanou elektřinu žalobkyni zaplatit sjednanou cenu ve výši 17 486 Kč, kterou žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala výše označenou fakturou. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částky žalobkyni zaplatil. Soud tak vzal za prokázány skutečnosti uvedené v žalobě a zavázal žalovaného k úhradě dlužné faktury částce 17 486 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se nezaplacením dlužné částky ve lhůtě její splatnosti dle shora označené faktury dostal dnem následujícím po splatnosti do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, žalobkyni tak vůči němu vznikl v souladu § 1968 a § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě vyhověl i co do požadovaného příslušenství, neboť požadovaná výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou zástupce za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT spolu s 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy činí celkem částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT.9. Žalovaný byl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.