62 C 237/2024-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem žaloby je zaplacení částky 15 705 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému ze dne 30. 4. 2012, 1. 11. 2012, 1. 12. 2012, 8. 2. 2013, 20. 3. 2013, 5. 6. 2013, 22. 7. 2013, 1. 11. 2013, 8. 7. 2014, 26. 8. 2014, 11. 9. 2014, 9. 6. 2015.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování vzal soud níže uvedenými důkazy za prokázáno: z dohod s cestujícím, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu dne 30. 4. 2012 v 14:00 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 1. 11. 2012 v 13:00 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 1. 12. 2012 v 9:12 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 8. 2. 2013 v 14:47 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 20. 3. 2013 v 11:10 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 5. 6. 2013 v 10:21 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 22. 7. 2013 v 8:28 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 1. 11. 2013 v 8:52 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 8. 7. 2014 v 17:19 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 26. 8. 2014 v 15:08 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 11. 9. 2014 v 14:50 hodin (č. dohody I , Anonymizováno, ), dne 9. 6. 2015 v 16:05 hodin (č. dohody , Anonymizováno, ), z oznámení postoupení ze dne 19. 2. 2023, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek vůči jeho osobě, z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2023, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.4. Po provedeném dokazování činí soud skutkový závěr, že žalovaný cestoval ve dnech 30. 4. 2012, 1. 11. 2012, 1. 12. 2012, 8. 2. 2013, 20. 3. 2013, 5. 6. 2013, 22. 7. 2013, 1. 11. 2013, 8. 7. 2014, 26. 8. 2014, 11. 9. 2014, 9. 6. 2015 bez platného jízdního dokladu. Jízdné činilo 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč. Za tyto přestupky byla žalovanému vyměřena přirážka ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč za jízdu bez jízdního dokladu. Pravdivost skutečností uvedených v Dohodě s cestujícím žalovaný stvrdil svým podpisem. Na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradil.5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . je dopravcem veřejné linkové dopravy dle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., resp. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Žalovaný nástupem do vozidla právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel s touto přepravní smlouvy, čímž mu vznikla povinnost dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a zejména povinnost uhradit cenu za přepravu dle platného tarifu (§ 760 a následující občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 , resp. § 2550 a následující občanského zákoníku). Jelikož se žalovaný při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem, byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné ve výši 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč. Výše přirážky vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek dopravce, a to pro každý jednotlivý případ neoprávněné jízdy. Žalovaný v souladu s § 558 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 2053 občanského zákoníku uznal svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně, má se za to, že tento dluh v době jeho uznání trval. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 a následující občanského zákoníku postoupena na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2021 na žalobkyni. Ta oznámila danou skutečnost žalovanému a zároveň ho vyzvala ke splnění povinnosti zaplatit dlužnou částku, ovšem bezvýsledně. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 705 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním, byl zavázán zaplatit úrok z prodlení dle § 517 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., resp. č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).6. Jelikož žalobkyně byla plně úspěšná, byl žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu nákladů na právní zastoupení žalobkyně, spočívající v odměně zástupce ve výši 300 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 900 Kč dle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a hotových výdajích v paušální výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč podle § 14b) odst. 5 téže vyhlášky. Soud uložil žalovanému s ohledem na jeho neúspěch ve věci zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).