80 C 551/2023-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 5. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem popsaným v žalobě dne 26. 4. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit do 9. 5. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně, tj. za dobu od poskytnutí úvěru do dne splatnosti 2 800 Kč. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému zaslán na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 26. 4. 2022, avšak žalovaný ve sjednané lhůtě splatnosti dluh nevrátil, a to ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně, ani přes předžalobní upomínky zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne 17. 7. 2022.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a žalovaný, přestože byl k jednání řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.4. Provedenými listinnými důkazy, a to smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , potvrzením o přijaté platbě, potvrzením o provedené platbě a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2022 včetně podacího lístku a dále zprávou banky žalovaného má soud za prokázáno, že dne 26. 4. 2022 byla na účet č. , č. účtu, , k němuž měl v dané době dispoziční právo pouze žalovaný, poukázána částka 10 000 Kč, která byla převedena z účtu žalobkyně. Do dispoziční sféry žalovaného byla dne 17. 7. 2022 odeslána předžalobní výzva k úhradě žalované částky, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě do tří dnů.5. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena platná úvěrová smlouva o tvrzeném obsahu. Z listiny předložené žalobkyní, označené jako Smlouva o podnikatelském úvěru, nebylo prokázáno, že by text této smlouvy odpovídal projevu vůle žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral s žalobkyní úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele, kdy kromě samotné formulářové smlouvy o podnikatelském úvěru, kde je uvedeno identifikační číslo žalovaného, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uzavíral tuto smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. V samotné smlouvě je kromě identifikačního čísla žalovaného, tento identifikován také svým rodným číslem, není zde uveden žádný účel čerpání úvěru. Žádný důkaz prokazující, že by žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele či pro potřeby své podnikatelské činnosti, žalobkyně nepředložila. Soud proto vyhodnotil snahu žalobkyně uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru v režimu podnikatelského úvěru jako obcházení zákona s cílem vyhnout se zákonným povinnostem při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem.6. Vzhledem k výše uvedenému dále soud posuzoval právní vztah mezi účastníky jako vztah podnikatele se spotřebitelem. Nebylo dále prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, neboť žalobkyně nedoložila důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Neoznačila ani důkazy týkající se způsobu ověření totožnosti žalovaného, elektronický podpis nebo jiné prostředky o ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Soud byl připraven žalobkyni poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.7. Na základě shora uvedeného má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu a to částku 10 000 Kč, kdy žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by byl dán titul k plnění případně, že by tuto částku již žalobkyni zaplatil. Soud tedy konstatoval, že žalobkyni náleží dle § 2991 odst. 2 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právo na vrácení, co bez prokázaného důvodu žalovanému poskytla. Soud tedy žalobě vyhověl co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč, když poskytnutí této částky ze strany žalobkyně žalovanému bylo v řízení prokázáno. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 17. 7. 2022, odeslanou téhož dne, v níž byla žalovanému stanovena lhůta pro zaplacení 3 dnů, tato se má za doručenou dle § 573 o. z. dne 20. 7. 2022, lhůta tak končí 24. 7. 2022 a od data následujícího, tj. od 25. 7. 2022 byl již žalovaný v prodlení a podle § 1970 o. z. byl povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení, jejichž výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně zamítnut jako nedůvodný, pokud se domáhala žalobkyně zákonných úroků z prodlení od dřívějšího data než od 25. 7. 2022, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, splatnost mezi stranami řádně sjednána nebyla. Stejně tak byla zamítnuta žaloba co do žalovaného poplatku za poskytnutí úvěru, a to s ohledem na shora odůvodněný závěr o neexistenci smluvního vztahu.9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla v řízení žalobkyně úspěšná co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná co do částky 2 800 Kč s příslušenstvím, po kapitalizaci zákonného úroku z prodlení ke dni vydání rozsudku představuje její procesní úspěch 77 % a neúspěch 23 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby po 1 620 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), tři režijní paušály po 300 Kč ke každému z úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 AT spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 1 210 Kč, tj. 6 970 Kč. Náklady řízení spolu se soudním poplatkem tedy v daném případě činí 7 770 Kč, 54 % z této částky činí 4 196 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.10. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.