126 C 12/2022-214 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou ze dne 23. srpna 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byla u žalovaného zaměstnána jednak na základě dohody o provedení práce, jednak na základě dohody o pracovní činnosti. Žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný nezaplatil z dohody o provedení práce odměnu za měsíc duben a květen 2020 představující dlužnou částku 17 900 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní zástupci účastníků se dohodli v červnu 2021 na kompromisním vyplacení částky 15 000 Kč, pokud platba proběhla rychle, avšak žalovaný namísto zaslání dlužné částky žalobkyni, dlužnou částku neposlal s odůvodněním, že je žalobkyně v insolvenci, a to navzdory tomu, že insolvenční soud na podnět žalobkyně dne 29.7.2022 rozhodl, že žalovaný má dlužnou částku zaplatit žalobkyni.2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a na svou obranu nejprve uvedl, že neuznává nárok žalobkyně, jelikož tento zanikl. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli ohledně nároku, jež žalobkyně uplatňuje v žalobě, dohodu o narovnání. Dle § 1903 a násl. občanského zákoníku uzavřením dohody o narovnání původní závazek zanikl a byl nahrazen závazkem novým, jež strany dohodly. Z komunikace mezi tehdejšími právními zástupci žalobkyně a žalovaného z roku 2021 vyplývá, že byl mezi stranami vymezen sporný závazek, a to neuhrazená mzda za měsíc duben 2020 ve výši 10 000 Kč a za měsíc květen 2020 ve výši 7 900 Kč. Celkově tedy ve výši 17 900 Kč. Následně proběhla mezi tehdejšími právními zástupci žalobkyně a žalovaného jednání o podmínkách dohody s tím, že byla potvrzena dohoda ve výše uvedeném znění. Po uzavření dohody o narovnání však došlo na straně žalobkyně k nejasnostem ohledně úhrady dohodnuté částky. Dle Usnesení Krajského soudu v , adresa, č. j. KSOS , spisová značka, -, právnická osoba, bylo žalobkyni schváleno oddlužení. Na základě této skutečnosti vznikla pochybnost, kam má být dlužná částka uhrazena, aby nedošlo k porušení právních předpisů. Tato záležitost byla řešena tehdejším právním zástupcem žalobkyně s insolvenčním správcem žalobkyně. Dle pokynu insolvenčního správce ze dne 10. 9. 2021 měl být dluh dlužníkem uhrazen na účet majetkové podstaty dlužnice , Jméno žalobkyně, (žalobkyně). S tímto však žalobkyně nesouhlasila a obrátila se na Krajský soud v , adresa, . Ten v dané věci žalobkyni sdělil dne 26. 7. 2022, že částka má být uhrazena přímo na její účet. Žalovaný uvádí, že již od uzavření dohody o narovnání byl připraven dluh uhradit, nicméně ne jeho vinou toto nebylo možné. Dle žalovaného byl dluh vymezen dohodou o narovnání, a proto jak předžalobní upomínku (ze dne 15. 8. 2022) znějící na původní závazek, tak žalobu také na původní, již neexistující závazek, neuznává. V případě, že by nadepsaný soud došel z nějakého důvodu k závěru, že původní závazek mezi žalobkyní a žalovaným trvá, pak má žalovaný za to, že žalobkyně nemůže požadovat úhradu úroku z prodlení od roku 2020, avšak až od doručení Sdělení Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 7. 2022, který bylo potvrzeno, jak má být dluh uhrazen, žalovanému s výzvou k úhradě a uplynutím lhůty k plnění v ní uvedené. Do této doby bylo prodlení úhrady dluhu způsobeno důvody na straně žalobkyně a žalovaný nemohl dluh uhradit.3. V průběhu řízení pak žalovaný svou obranu rozšířil o tvrzení, že s žalobkyní uzavřel pouze dohodu o pracovní činnosti, na základě které žalobkyni uhradil veškeré své závazky, avšak žádnou dohodu o provedení práce s žalobkyní neuzavíral. Uzavření dohody o provedení práce sice žalovaný s žalobkyní na počátku roku 2020 probíral, nicméně k jejímu uzavření nedošlo a žalobkyně pracovala u žalovaného po celou dobu na základě dohody o pracovní činnosti. V roce 2020 byl obor, v němž podniká (pohostinství), ve složitém období z důvodu pandemie COVID-19 a souvisejících omezení provozu, takže došlo k několika nedorozuměním ohledně povahy fungování žalobkyně u žalovaného, tedy existence či neexistence dohody o provedení práce. Dohoda o pracovní činnosti byla předložena inspektorátu práce i soudu, ale dohodu o provedení práce nesprávně zmínil zmocněnec žalovaného při kontrole inspektorátu práce.4. Spor byl rozhodnut rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. října 2023, číslo jednací , spisová značka, , kterým soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 900 Kč s úrokovým příslušenstvím. Soud prvního stupně poukázal na to, že podle ustanovení § 96 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést evidenci pracovní doby. Současně je ve smyslu ustanovení 77 zákoníku práce zaměstnavatel povinen mít k dispozici písemně uzavřenou dohodu o provedení práce, na základě které pro něj zaměstnanec pracuje. V pracovním právu se vychází z předpokladu, že zaměstnanec je tou slabší stranou pracovněprávního vztahu, a proto pokud zaměstnanec tvrdí, že odpracoval určitý počet hodin na základě písemně uzavřené dohody o provedení práce, pak je zaměstnavatel povinen předložit evidenci pracovní doby a písemnou dohodu o provedení práce, na základě čehož je možné mzdové nároky zjistit. V tomto případě však žalovaná ani poté, co byla soudem vyzvána, evidenci pracovní doby žalobkyně nepředložila; současně neměla k dispozici ani písemně uzavřenou dohodu o provedení práce. Naopak žalobkyně předložila stolní kalendář s vlastnoručně psanými poznámkami, ze kterých má dle jejího tvrzení vyplývat, že na dohodu o provedení práce měla v dubnu 2020 odpracovat celkem 100 hodin a v květnu 2020 celkem 79 hodin. Soud prvního stupně má za to, že v této situaci bylo břemeno důkazní na žalované, aby prokázala, že veškeré své mzdové nároky vůči žalobkyni splnila, a protože tak žalovaná neučinila, soud žalobě vyhověl.5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. února 2024, číslo jednací , spisová značka, byl k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zohlednil obsah odvolání a vyjádření k němu, učinil si jasno v tom, který konkrétní závazek či závazky jsou předmětem řízení a ke kterému se vztahují jednotlivá skutková tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně (závazek z dohody o provedení práce, závazek z dohody o pracovní činnosti), na tomto základě žalobkyni vyzve ke zpřesnění žaloby, ujasní si rozložení subjektivního důkazního břemene k otázce počtu odpracovaných hodin, provede inventuru nesporných skutkových tvrzení a posléze i důkazů potřebných k objasnění existence tvrzeného závazku či závazků, jeho obsahu a žalobkyní odpracovaných hodin. Poté případně provede další potřebné důkazy, tyto důkazy i důkazy dosud nijak nevyhodnocené řádně vyhodnotí ve smyslu § 132 o. s. ř. a neprovedení ostatních důkazů zdůvodní.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování6. Ze zprávy Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 2. 7. 2020 soud zjistil, že byla provedena kontrola u žalovaného, v rámci které bylo zjištěno, že žalovaný sjednal s žalobkyní dohodu o provedení práce účinnou od 1. 4. 2020 do 30. 9. 2020, přičemž žalovaný ke kontrole předmětnou dohodu v písemné podobě nepředložil.7. Ze stolního týdenního kalendáře Asijská kuchyně za rok 2020 předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně si svou docházku do zaměstnání evidovala do tohoto kalendáře a z vlastnoručních poznámek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně měla v dubnu 2020 odpracovat celkem 100 hodin a v květnu 2020 celkem 79 hodin na dohodu o provedení práce.8. Z emailu žalovaného, který zaslal žalobkyni dne 22. června 2020 ve 23:18 hodin, soud zjistil, že žalobkyni sděluje, že jí zaplatí náhradu za nemocenskou v období od 7.5.2020 do 24.5.2020. Dále je zde uvedeno: „Díval jsem se ještě na šichtovku a za květen máte odpracováno 8 dnů a 70,5 hod. (v neděli jste zde nebyla 13 hodin, jak jste si napsala do šichtovky, ale dle kamer pouze 6 hodin).”9. Z výplatního sáčku předloženého k důkazu žalobkyní za duben 2020 soud zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného výplatní sáček, na kterém je uvedeno: „, Jméno žalobkyně, 18 000 Kč duben - 11 971 účet = 6 029 Kč. 21 pracovních dnů - 2 dny svátek.”10. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že se jako právní zástupce žalovaného účastnil jednání s právním zástupcem žalobkyně, ovšem nebyla to osobní jednání, komunikovali jen e-mailem a telefonicky. Svědek uvedl, že od právního zástupce žalobkyně, jímž byl , tituly před jménem, , jméno FO, , obdržel písemnou výzvu. Následně chtěli uzavřít smír, protože mezi stranami byly určité sporné nároky. Finálním návrhem, který žalovaný žalobkyni nabídl, byl takový, že zaplatí žalobkyni 15 000 Kč hned. Po zaslání této finální nabídky však svědek zjistil v insolvenčním rejstříku, že u žalobkyně je vedeno insolvenční řízení, a proto oslovil právního zástupce žalobkyně, aby komunikoval s insolvenčním správcem a dotázal se ho, kam má být plněno. Tímto jednání bylo jednání o smíru ukončeno. Svědek dále uvedl, že neviděl žádnou dohodu o provedení práce, ze které by nárok vyplýval, a ro