18 C 373/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 11 750,05 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 74,05 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 21. 11. 2024 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 11 750,05 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč a smluvního úroku 6 374,70 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 22. 12. 2024 do 22. 3. 2025 ve výši 74,05 Kč.2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.3. K ústnímu jednání dne 2. 12. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 21. 11. 2024 zavázala poskytnout žalované částku do výše 7 800 Kč na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,066 %.5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 21. 11. 2024 částku 5 000 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 10. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaná.7. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 12. 7. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 12 524,10 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2024 nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalované odeslána dne 21. 7. 2025 doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 21. 11. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Výzvou ze dne 12. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalované. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmy žalované, která si ověřila prostřednictvím bankovního výpisu. Žalobkyně však blíže nezkoumala výdaje žalované, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalované, aniž by takto získané údaje o výdajích žalované ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 21. 11. 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání částku 5 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradila ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně požadované jistiny 4 999,97 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované dne 21. 7. 2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované 24. 7. 2025. Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 28. 7. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 6 750,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 375,35 Kč od 25. 3. 2025 do 27. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 375,38 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, částky 74,05 Kč soud žalobu zamítl.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.