38 C 102/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 980,29 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 107,36 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 11. 8. 2024 s žalobkyní Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 17 872,93 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 158,91 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 11. 9. 2024 do 10. 12. 2024 ve výši 107,36 Kč.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. K ústnímu jednání dne 6. 11. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 11. 8. 2024 zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 10 800 Kč na bankovní účet žalovaného , IBAN, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,016 %.5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 11. 8. 2024 částku 8 000 Kč.6. Ze sdělení ČSOB a.s. ze dne 7. 7. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný.7. Z Výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 21. 5. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 18 680,29 Kč vyplývající ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 8. 2024 nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2025 doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 11. 8. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Výzvou ze dne 21. 5. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalovaného. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmy žalovaného, která si ověřila prostřednictvím bankovního výpisu. Žalobkyně však blíže nezkoumala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje o výdajích žalovaného ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 11. 8 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 8 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Soud žalobě vyhověl ohledně částky 7 999,97 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 21. 5. 2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 24. 5. 2025. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 28. 5. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 9 872,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 158,88 Kč od 11. 12. 2024 do 27. 5. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 540,49 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.18. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.