40 C 152/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 794,69 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným dne 25. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 794,69 Kč nejpozději dne 20. 1. 2024. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. K jednání se žídný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované , Jméno žalovaného, , u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení , č. účtu, . Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 794,69 Kč. Celková částka k úhradě činila. Datum poskytnutí úvěru bylo 26. 4. 2023 a splatnost úvěru byla stanovena dne 20. 1. 2024. Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 25. 4. 2023. Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno „, Jméno žalovaného, “ a pod ním SMS kód: , Anonymizováno, . Podepsána žalovaným nebyla ani listina Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z Potvrzení o provedené platbě ve spojení se sdělením , Anonymizováno, vzal soud za prokázáno, že dne 25. 4. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 8 000 Kč odeslaná z účtu společnosti , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne 15. 3. 2025, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou téhož dne. V předžalobní výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 3 dnů. Zásilka byla doručována žalovanému dne 19. 3. 2025 (zjištěno z Podacího lístku ve spojení se sledováním zásilky).5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč.7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 25. 4. 2023 žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 8 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 8 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 25. 3. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 4 794,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné částky 12 794,69 Kč za dobu od 21. 1. 2024 do 24. 3. 2025, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. Zákonný úrok z prodlení k okamžiku zesplatnění, tj. datu doručení předžalobní výzva žalovanému byl ve výši 12 % ročně, a proto soud zavázal žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v této výši.9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 12 794,80 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 000 Kč a současně při zohlednění příslušenství vyhověl žalobě v 60 %. Procesní úspěch žalobkyně pak činí rozdíl mezi úspěchem v 60 % a neúspěchem ve 40 %, tj. 20 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 100 Kč (1 x 200 Kč a 2 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 20 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 480 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 59 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 539 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je ža