54 C 402/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 56 900 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 24. 12. 2024 uzavřela s žalovaným Smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), a to prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, když po registraci ze strany žalovaného byla provedena kontrola jeho údajů žalobkyní, pokud žalovaný nesouhlasil s nahlédnutím na účet, byl za účelem ověření majitele účtu povinen zaslat verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, tím žalovaný zahájil krok vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Poté žalovaný žalobkyni zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, žalobkyně mu v rámci webového rozhraní zaslala návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 24. 1. 2024 převodem na účet č. , č. účtu, . Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 400 Kč do 3. 3. 2025. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, což činí celkem částku 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh dosud ničeho neuhradil, ani přes písemnou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 12. 8. 2025.2. K ústnímu jednání dne 25. 11. 2025 se nikdo nedostavil, pouze zástupce žalobkyně neúčast žalující strany předem omluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, a rovněž i žalovaného, v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , že jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně jako společnost a žalovaný jako klient, předmětem smlouvy je závazek, že žalobkyně poskytne klientovi úvěr ve výši 32 000 Kč bezhotovostně na účet klienta dle smlouvy (č. účtu , č. účtu, ) s tím, že jej klient vrátí do 3. 3. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % denně ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, v pěti splátkách po 10 880 Kč, smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, není opatřena podpisem žalovaného (u jeho jména je pouze uveden údaj o datu 24. 12. 2024 a kód SMS verifikace: , Anonymizováno, );- z Potvrzení o provedené platbě, že dne 24. 12. 2024 byla odeslána z účtu žalobkyně platba ve výši 32 000 Kč na účet č. , č. účtu, ;- z Odpovědi na žádost o součinnost ze dne 20. 10. 2025, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, v měsíci prosinci 2024 byla na účet připsána částka 32 000 Kč;- z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 8. 2025 včetně Potvrzení o podání, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 99 660,80 Kč zástupcem žalobkyně do tří dnů, výzva byla téhož dne odeslána žalovanému.4. Pokud soud provedl další důkazy (Listiny s názvem Payments info, kopie občanského průkazu), kterými se výše podobně nezabývá a z nichž nevycházel, to proto, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u ČSOB a. s. byla v prosinci 2024 připsána částka 32 000 Kč, která byla poukázána 24. 12. 2024 na uvedený účet z účtu žalobkyně.6. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “, nicméně tato nebyla opatřena podpisy obou smluvních stran, resp. obsahuje podpis pouze osoby jednající za žalobkyni. V předložené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o SMS verifikaci, samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Soud byl připraven v souvislosti s průběhem dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně procesu uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost realizace tohoto poučení.7. Soud proto uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanému na jeho účet byla bez v řízení prokázaného právního důvodu poukázána částka 32 000 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „o. z.“) a podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný částku 32 000 Kč nezaplatil ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 32 000 Kč, a vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle ustanovení § 1970 o. z. také zákonné úroky z prodlení ve výši 11,5 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zdobu od 22. 10. 2025, což je (v návaznosti na doručení žaloby žalovanému) první prokázaný den prodlení žalovaného a ohledně všech zbývajících nároků požadovaných na podkladě předmětné smlouvy, soud žalobu zamítl (výrok II.).8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, s ohledem na jejich částečný procesní úspěch i neúspěch ve věci.9. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní délce tří dnů, když pro stanovení delší lhůty, popř. plnění ve splátkách, soud neshledal žádné podmínky