59 C 124/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti postupně vyplaceno bezhotovostně celkem 30 000 Kč v době od 12. 2. 2024 do 2. 3. 2024, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za poskytnutí úvěru a za službu „Klidné spaní“, spolu s ujednaným úrokem, nejpozději do 4. 8. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 29 880,73 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 559,92 Kč, úrok ve výši 27 633,91 Kč (0,85 % denně z dlužné jistiny do zesplatnění dne 23. 7. 2024), poplatek za službu „Klidné spaní“ 58,56 Kč, smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 1 676,98 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 2. 5. 2024 do 31. 7. 2024, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 59 810,10 Kč s příslušenstvím toliko z částky 30 499,21 Kč již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 2. 2024, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 44 300 Kč jako spotřebitelský úvěr, RPSN 1350,38 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovanou podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalované ve výši 29 393 Kč;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně ze dne 12. 2. 2024, že v této jsou vedle osobních údajů žalované uvedeny pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 29 393 Kč, měsíční čistý příjem 25 000 Kč;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že dne 12. 2. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 6 000 Kč, dne 20. 2. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 5 000 Kč, dne 26. 2. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 16 000 Kč a dne 2. 3. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba v částce 3 000 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 8. 2025, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byly připsána částky 6 000 Kč, 5 000 Kč, 16 000 Kč a 3 000 Kč od žalobkyně;- z výzvy k úhradě ze dne 27. 11. 2024 ve spojení podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 59 915,01 Kč do tří dnů, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 12. 2. 2024 dohodla s žalovanou, že jí poskytne částku až 44 300 Kč, z čehož žalovaná čerpala celkem 30 000 Kč, bezhotovostně na účet žalované, kterou měla následně žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinila. Žalovaná byla proto dne 27. 11. 2024 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla uvedeného dne zaslána na adresu žalované.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 12. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.13. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ a „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 24. 9. 2025 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).14. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 30 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelkou. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila toliko částku 119,22 Kč. Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 119,22 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 29 880,78 Kč (rozdíl mezi 30 000 Kč vyplacenými a 119,22 Kč zaplacenými). Žalovaná pak netvr