62 C 166/2025-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 2. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 135 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 19. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok 13 135 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč a smluvního úroku ve výši 13 135 Kč. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, přestože byl žalobkyní dopisem z 18. 1. 2025 k úhradě dlužné částky písemně vyzván.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato listina není podepsána žalovaným. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je závazek společnosti, že poskytne klientovi peněžní prostředky 20 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí společnosti s úrokem ve výši 200 % ročně. Z výpisu z účtu soud zjistil, že společnost , právnická osoba, odeslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 19. 8. 2024 částku 20 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . z 27. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, který měl k tomuto účtu také dispoziční právo a na tento účet byla 19. 8. 2024 připsána platba 20 000 Kč. Z předžalobní výzvy z 18. 1. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 32 793 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že 18. 1. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 39 375 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně poštou 18. 1. 2025. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila 18. 1. 2025 žalovanému, že pohledávka ve výši 32 793 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného revolvingového úvěru byla postoupena na žalobkyni.4. Podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena dne 12. 12. 2024 na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného, když na této listině není připojen podpis žalovaného ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Na svůj dluh žalovaný dosud uhradil částku 1 000 Kč, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 19 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému 18. 1. 2025 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 22. 1. 2025. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od obdržení této výzvy, tj. do 25. 1. 2025, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 26. 1. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně částky 13 135 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 20. 12. 2024 do 25. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 34 152,05 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 20 674,08 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 13 477,97 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 61 % a neúspěch 39 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 22 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby 500 Kč za jeden úkon právní pomoci podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b) odst. 5 vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč a DPH ve výši 21 % v částce 378 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 286 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 464 Kč pak náleží žalobkyni 22 %, což představuje částka 762 Kč.8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.