62 C 266/2025-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu 15. 7. 2025 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud žalovaného zavázal zaplatit částku 66 436,63 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 287. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru a žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 13. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 66 436,63 Kč a ten měl být splacen nejpozději do 13. 4. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy a po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy ve znění dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výši úvěru, kterou žalovaný čerpal 66 436,63 Kč a splatnosti 13. 4. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifkoval platbu uvedením VS , var. symbol, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami původního věřitele a následně i formou předžalobní upomínky zástupce žalobkyně z 15. 5. 2025. Celková výši nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí 66 436,63 Kč, nejpozději splatných 13. 4. 2025.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že je pravdou, že od původního věřitele obdržel částku 43 000 Kč, kterou splácel, avšak v určité době byl bez prostředků, snažil se žalobkyní dohodnout, ale bezvýsledně. V té době byl zaměstnán, což dokládal třemi výplatními páskami, ale k výdajům jim stačila pouze nájemní smlouva, která však nebyla, co do výše nájemného aktuální, spokojili se pouze s tím, co jim uvedl, aniž cokoliv dokládal. Má za to, že vše, co mu bylo poskytnuto již uhradil.3. K ústnímu jednání se 16. 12. 2025 žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost u jednání omluvila, proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu.4. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Úvěrová smlouva“ z 13. 9. 2023 a dodatek o navýšení úvěrového limitu z 22. 5. 2025, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru ničeho nedoložila. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.5. Soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému původním věřitelem žalobkyně 13. 9. 2023 ve výši 25 000 Kč, 14. 9. 2023 ve výši 15 000 Kč, 15. 11. 2023 ve výši 2 000 Kč, 22. 2. 2024 ve výši 2 000 Kč, 26. 2. 2024 ve výši 2 300 Kč, 22. 4. 2024 ve výši 1 000 Kč, 22. 5. 2024 ve výši 3 000 Kč, 21. 8. 2024 ve výši 7 000 Kč, 16. 10. 2024 ve výši 7 200 Kč na jeho účet v celkové výši 64 500 Kč. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vzal za prokázané, že žalovaný uhradil na účet právního předchůdce žalobkyně částku 5 850 Kč dne 12. 10. 2023, 5 674 Kč dne 13. 11. 2023, 6 500 Kč dne 12. 1. 2024, 1 000 Kč dne 13. 2. 2024, 5 500 Kč dne 14. 2. 2024, 6 600 Kč dne 12. 3. 2024, částku 6 400 Kč dne 11. 4. 2024, 6 212 Kč dne 13. 5. 2024, 7 200 Kč dne 13. 8. 2024, částku 8 500 Kč dne 13. 8. 2024, částku 7 450 Kč dne 13. 9. 2024, částku 7 150 Kč dne 15. 10. 2024, částku 1 000 Kč dne 14. 11. 2024, částku 3 500 Kč dne 13. 12. 2024, částku 3 500 Kč dne 12. 1. 2025, částku 1 000 Kč dne 20. 2. 2025 a částku 7 200 Kč dne 11. 3. 2025. tj. celkem 90 236 Kč. Rovněž vzal za prokázané odeslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy žalovanému 15. 5. 2025.6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právním posouzení skutkového stavu soud konstatuje, že žalobě nebylo možno vyhovět. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to celkem částku 64 500 Kč, žalovaný zaplatil celkem žalobkyni částku 90 236 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyni by náleželo v souladu s § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytla žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu nedůvodnou, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce žalovanému částku ve výši 66 436,63 Kč poskytl, přičemž žalovaný z tohoto, co mu mělo být poskytnuto, a to částka v souhrnné výši 64 500 Kč, byla žalobkyni k datu rozhodnutí soudu, resp. ke dni podání žaloby již plně uhrazena. Vzhledem k tomu, že se žalovaný si svou povinnost splnil a bezdůvodné obohacení žalobkyni vydal, pak žalobkyni nevzniklo ani právo na úhradu zákonného úroku z prodlení od 14. 4. 2025. S ohledem na shora uvedené při absenci (platně) uzavřené smlouvy soud žalobu v celém rozsahu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla se svou žalobou zcela neúspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.