127 C 13/2025-26 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 16 094 Kč s odůvodněním, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně od , datum, , když dne , datum, byl pracovní poměr žalovaného ukončen. Žalobce poskytuje pro všechny zaměstnance dovolenou 25 dnů za kalendářní rok, což je 200 hodin dovolené. Žalovanému trval pracovní poměr do , datum, , měl tedy nárok na maximálně 120 hodin dovolené, což je 15 dnů. Pracovní poměr žalovaného byl však ukončen dle § 55 ze strany zaměstnavatele, neboť došlo ze strany žalovaného k porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, konkrétně zaměstnanec bez omluvy nechodil do práce minimálně 15 dnů. Z důvodu neomluvených absencí došlo ke krácení dovolené, kterou však žalovaný vyčerpal již v předchozích měsících. Žalovaný takto vyčerpal celkem , hodnota, hodin dovolené. Dále bylo zjištěno, že žalovaný neoprávněně přečerpal nárok na dovolenou v důsledku neomluvené absence. Z výše uvedených důvodů došlo ke vzniku pohledávky žalobkyně ve výši 16 094 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne , datum, , avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil.Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.Protože byly splněny podmínky ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“), když žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, rozhodoval soud bez jednání a na základě listinných důkazů předložených žalobkyní vzal za prokázané následující skutečnosti:Z listiny označené jako Pracovní smlouva ze dne , datum, a z listiny označené jako Informování o obsahu pracovního poměru ze dne , datum, , že žalobkyně se s žalovaným dohodla tak, že tento pro ni bude pracovat jako konzultant , Anonymizováno, , a to do , datum, .Z Výplatní pásky za měsíc srpen 2022, že žalovanému byla vystavena pohledávka za zkrácení dovolené z titulu neomluvené absence, a to ve výši 17 136 Kč. Současně bylo žalovanému vyúčtováno hovorné ve výši 1 024 Kč. Žalovaný měl nárok na vyplacení čisté mzdy ve výši 1 166 Kč a stravenkového paušálu ve výši 900 Kč. Tyto nároky byly započteny na dlužné hovorné a částečně na zkrácenou dovolenou.Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 55 zákoníku práce ze dne , datum, , že žalobkyně s ohledem na zvlášť hrubé porušení povinností ze strany žalovaného spočívající v řádně neomluvené absenci rozvázala s žalovaným pracovní poměr.Z listiny označené jako Upozornění ze dne , datum, včetně dodejky, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky ve lhůtě do , datum, .Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto podstatnému závěru o skutkovém stavu:Žalovaný byl od dne , datum, zaměstnán u žalobkyně na pozici konzultant , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když pracovní poměr byl následně ke dni , datum, ze strany žalobkyně okamžitě ukončen z důvodu neomluvené absence. Žalovaný měl ke dni ukončení pracovního poměru vyčerpaných 94 hodin dovolené, která mu byla postupně ve mzdách za březen až červenec 2022 proplacena v částce celkem 17 136 Kč. Vzhledem k neomluveným absencím v počtu minimálně 15 dní však nárok na veškerou dovolenou žalovaný pozbyl. Po započtení nároku žalovaného na vyplacení čisté mzdy ve výši 1 166 Kč a stravenkového paušálu ve výši 900 Kč částečně na dlužné hovorné ve výši 1 024 a částečně na přečerpanou dovolenou, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu za přečerpanou dovolenou ve výši 16 094 Kč. K úhradě částky byl vyzván již výplatní páskou za měsíc srpen 2022 a následně také dopisem ze dne , datum, , přesto však na dluh neuhradil ničeho.Dle ust. § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:Soud uzavírá, že žaloba je důvodná, neboť mezi účastníky řízení byl uzavřen pracovní poměr, který následně skončil ke dni , datum, . V rámci zúčtování mzdy za poslední měsíc pracovního poměru bylo zjištěno, že žalovaný měl 16 dnů neomluvené absence. V důsledku toho došlo k přečerpání dovolené, na kterou žalovaný neměl nárok, a vznikl tak závazek k vrácení odpovídající části náhrady mzdy. Podle ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit zaměstnavateli náhradu mzdy za dobu čerpání dovolené, na kterou mu právo nevzniklo nebo jej ztratil. Tato povinnost je objektivní a nezávislá na zavinění zaměstnance. Žalovaný byl k úhradě částky vyzván dvakrát, avšak na výzvy nereagoval a částku neuhradil. Žalovaný se k věci nevyjádřil a neprokázal žádné skutečnosti, které by nárok žalobkyně zpochybňovaly. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky ve výši 16 094 Kč. Výzvou ze dne , datum, požadovala žalobkyně úhradu dlužné částky do , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data dle žalobního návrhu, tj. , datum, .Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) za zaslání výzvy k plnění a podání žaloby, a to v souladu s požadavkem žalobkyně. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.