16 C 60/2026-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o uznání cizího rozhodčího nálezu, vydaného ve Slovenské republice dne 18. 9. 2025 rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ve věci sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 10. 10. 2025 a je vykonatelný. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že předmětným rozhodčím nálezem byla , Jméno žalovaného, uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 330 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení spočívající v zaplaceném poplatku ve výši 12 000 Kč a v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 36 118,50 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Pravomoc rozhodce, který vydal předmětný rozhodčí nález, vyplývá z dohody v dokumentu nazvaném jako uznání dluhu, kdy tuto dohodu mezi sebou uzavřeli žalobce a žalovaný dne 17. 7. 2020. Zde je sjednána rozhodčí doložka, dle které je rozhodováním majetkových sporů vyplývajících z uznání dluhu oprávněn , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, ev. č. ČAK , Anonymizováno, , se sídlem v Brně. Uznání rozhodčího nálezu se žalobce domáhá za účelem jeho následného výkonu v exekučním řízení ve věci vymáhání zaplacení pohledávky vůči žalovanému z titulu nevrácené zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 1. 3. 2017, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 300 000 Kč, neboť žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 3. 2017, z úředně ověřené kopie uznání dluhu ze dne 17. 7. 2020 a z rozhodčího nálezu ze dne 18. 9. 2025. Z těchto důkazů vzal soud za prokázáno, že žalobce, coby zapůjčitel, a žalovaný, coby vydlužitel, uzavřeli dne 1. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce, kterou žalobce zapůjčil žalovanému částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 30 000 Kč vrátit do 31. 7. 2020. Žalovaný dne 17. 7. 2020 svůj dluh vůči žalobci ve výši 330 000 Kč písemně uznal a zavázal se jej uhradit do 31. 8. 2020. Rozhodčím nálezem vydaným ve Slovenské republice dne 18. 9. 2025 rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ve věci sp. zn. , spisová značka, , byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 330 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení spočívající v zaplaceném poplatku ve výši 12 000 Kč a v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 36 118,50 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 10. 10. 2025 a vykonatelnosti dne 14. 10. 2025. Pravomoc rozhodce, který vydal předmětný rozhodčí nález, vyplývá z uznání dluhu, v němž je sjednána rozhodčí doložka, dle které je rozhodováním majetkových sporů vyplývajících z uznání dluhu oprávněn , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, ev. č. ČAK , Anonymizováno, , se sídlem v Brně.4. Podle § 120 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“) - rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.5. Podle § 121 ZMPS – uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu budou odepřeny, jestliže cizí rozhodčí náleza) není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný,b) byl zrušen ve státě, v němž byl vydán nebo podle jehož právního řádu byl vydán,c) je stižen vadou, která je důvodem pro zrušení českého rozhodčího nálezu soudem, nebod) odporuje veřejnému pořádku.6. Podle § 122 odst. 2 ZMPS - cizí rozhodčí nález lze na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.7. Podle čl. III. Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (dále jen "Newyorská úmluva"), schválené vyhláškou č. 74/1959 Sb. - každý smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích. Pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje Úmluva, nebudou stanoveny podstatně tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních).8. Podle čl. IV. odst. 1 Newyorské úmluvy - uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny na žádost strany, proti níž je nález uplatňován, pouze tehdy, když tato strana prokáže příslušnému orgánu země, v níž je žádáno o uznání a výkon:a) že strany dohody zmíněné v čl. II. byly podle zákona, který se na ně vztahuje, nezpůsobilé k jednání nebo že zmíněná dohoda není platná podle práva, jemuž strany tuto dohodu podrobily, nebo, v nedostatku odkazu v tomto směru, podle práva země, kde nález byl vydán; nebob) že strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky; neboc) že nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva nebo který není v mezích rozhodčí doložky, nebo že nález obsahuje rozhodnutí přesahující dosah úmluvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu jednajících o věcech, které mu nejsou podrobeny, ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech podrobených rozhodčímu řízení, může být uznána a vykonána; nebod) že složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, že nebylo v souladu se zákony země, kde se rozhodčí řízení konalo; neboe) že nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo že jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle jejíhož právního řádu byl vydán.9. Podle čl. IV. odst. 2 Newyorské úmluvy - uznání a výkon rozhodčího nálezu mohou být také odepřeny, jestliže příslušný orgán země, kde se žádá o uznání a výkon, zjistí:a) že předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva této země; nebob) že uznání nebo výkon nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem této země.10. Po právní stránce se soud zabýval otázkou, zda jsou v projednávané věci splněny veškeré zákonné předpoklady pro uznání cizího rozhodčího nálezu, a to jak podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, tak podle Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva). Žalobce předložil rozhodčí nález, jakož i úředně ověřenou kopii uznání dluhu obsahující rozhodčí doložku, čímž byly splněny formální náležitosti stanovené úmluvou. Soud neshledal existenci žádného z důvodů pro odepření uznání rozhodčího nálezu podle § 121 zákona č. 91/2012 Sb., ani dle Newyorské úmluvy. Zejména nebylo prokázáno, že by účastníci rozhodčí smlouvy byli nezpůsobilí tuto smlouvu uzavřít, že by rozhodčí smlouva byla neplatná podle práva, jemuž ji strany podřídily, nebo že by účastníku, proti němuž je nález uplatňován, nebyla poskytnuta možnost věc projednat. Dále nebylo zjištěno, že by rozhodčí nález řešil spor, který není předmětem rozhodčí smlouvy nebo ji přesahuje, ani že by složení rozhodčího orgánu či rozhodčí řízení neodpovídalo dohodě stran nebo příslušnému právnímu řádu. Nález je rovněž pravomocný a závazný pro účastníky a nebyl zrušen ani odložen výkon v zemi, kde byl vydán. Soud rovněž přezkoumal, zda uznání rozhodčího nálezu není v rozporu s veřejným pořádkem České republiky ve smyslu § 122 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., a dospěl k závěru, že tomu tak není. Obsah nálezu ani okolnosti jeho vydání neodporují základním zásadám právního řádu České republiky. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že byly splněny veškeré zákonné i mezinárodněprávní předpoklady pro uznání cizího rozhodčího nálezu, a proto rozhodl o jeho uznání.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč.