17 C 117/2026-43 – Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena právním předchůdcem žalobkyně, domáhala po žalovaném, kterému bylo dle smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne 25. 11. 2022 bezhotovostně 20 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ složené z kapitalizovaných úroků a částky za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem bylo uhrazeno 5 840 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 18 573,70 Kč, Poplatky 1 000 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, dlužné pojistné z pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 824,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 035,15 Kč (29,90 % ročně z dlužné jistiny do 1. 12. 2023) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 2. 12. 2023 do zaplacení. Z celkové částky 23 933,58 Kč s příslušenstvím (18 573,70 + 1 000 + 1 500 + 824,73 + 2 035,15 Kč) shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávek shora a písemné výzvy, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření Smlouvy a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 25. 5. 2026 zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy uzavřené dne 25. 11. 2022 společnost COFIDIS s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezhotovostně při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal celkem kromě 20 000 Kč zaplatit Poplatky v měsíčních splátkách v minimální výši 740 Kč. Dle Transakční historie žalovaný zaplatil celkem 5 840 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025 právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni uzavření této smlouvy postoupil pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávek obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne 1. 11. 2023, které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne 3. 11. 2023, byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 10. 10. 2025, odeslanou dle Podacího lístku k ní dne 13. 10. 2025, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.4. Dle údajů ve Smlouvě, ani ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti ze dne neuvedeného nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu uvedeným v odstavci 2. odůvodnění shora, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřoval ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené výdaje a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, neověřoval nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovaného. Nebylo ověřováno, jak dlouho žalovaný podniká, jakých pravidelných a stabilních příjmů z podnikání dosahuje alespoň za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru (z osamoceného Přiznání k dani z příjmů takové údaje nevyplývají, a to ani ve spojení s výpisem z účtu žalovaného toliko za měsíc 10/2022), nebyly vyžádány jakékoliv další listiny za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti, či neexistenci exekucí. Nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, vyjma měsíce 10/2023 (navíc s konečným záporným zůstatkem -8 366,29 Kč při obratu v tomto jediném měsíci 164 453,69 Kč), a to za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů, ačkoliv úvěr 20 000 Kč byl poskytnut převodem na účet žalovaného. Z uvedeného jediného výpisu z účtu přitom vyplývá, že žalovaný operuje s relativně vysokým obratem cca 164 tis. Kč/měsíc, disponuje kombinací podnikatelských příjmů, úvěrového financování, pravděpodobně příjmů z nájmu, že výdajovou strukturu tvoří významné zatížení splátkami úvěrů, vysoký podíl spotřebních (zbytných) výdajů a absentují identifikovatelné pravidelné náklady na energie (poskytovatel se přesto tyto náklady nikterak nesnažil posoudit jinak). Finanční tok na účtu byl zjevně aktivní, ale nestabilní s významnou závislostí na úvěrech a nepravidelných příjmech a s relativně méně disciplinovanou výdajovou strukturou. Není zřejmé, jak byly poskytovatelem úvěru posouzeny výdaje žalovaného na případné předchozí splácené dluhy, které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny. Není známo, jak bylo posouzeno to, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný nebyl schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“ (k podrobnostem viz citované usnesení). S ohledem na shora uvedené v rámci tohoto odstavce odůvodnění, lze tedy učinit závěr, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měl (mít) k dispozici z důvodů shora již uvedených a dospěl k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se následně projevilo tím, že žalovaný následně splnil pouze 5 840 Kč.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 89 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva 1, 2 a 3 dle svého obsahu splňují náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným ve Smlouvě a ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na usnesení zdejšího soudu shora. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou Smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povi