17 C 20/2026-29 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo jako podnikateli dle Smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené dne , datum, (dále „Smlouva“) vyplaceno v den uzavření Smlouvy na jím označený bankovní účet , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen poplatek , částka, za poskytnutí úvěru (dále jen „Poplatky“), a to jednorázově do doby splatnosti úvěru dne , datum, . Žalovaný však ničeho nezaplatil. K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, , poplatek , částka, , poplatky za upomínky , částka, (5x , částka, ), úrok z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, (31 000 + 21 700 + , částka, ) od , datum, do zaplacení. Z celkové částky , částka, s příslušenstvím ze Smlouvy shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu, nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřil.3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zejména k doplnění tvrzení a důkazů především z čeho bylo dovozeno, že žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání a předvídatelně pak k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně však nereagovala a dala tak najevo, že svá tvrzení a důkazy zcela vyčerpala, ostatně již v žalobě, v rámci procesní opatrnosti uvedla pro případ, „pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.4. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -3000 ze dne , datum, ve spojení se Snímkem obrazovky počítače s ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím služby Bank iD, Potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně dne , datum, , bylo prokázáno, že žalobkyně jako „Společnost“ a žalovaný jako „Klient“, identifikovaný mj. jménem, příjmením, rodným číslem, adresou místa podnikání: 70800, Ostrava - Poruba, , Jméno žalovaného B, , 6198/27, IČO , IČO žalovaného A, , telefonním číslem, číslem účtu: , č. účtu, , e-mailovou adresou, uzavřeli Smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr „výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu Úvěru“ ve výši , částka, bezhotovostně na účet č4368083033/0800 (k příchozí částce viz též Zpráva Banky vyžádaná soudem ze dne , datum, ) se splatností nejpozději do , datum, . Žalovaný se zavázal celkem kromě , částka, zaplatit Poplatek „za poskytnutí Úvěru ve výši 1 % z Částky Úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce Úvěru, tedy za každý den čerpání Úvěru až do Dne konečné splatnosti Úvěru“ kapitalizovaný částkou , částka, „do splatnosti poslední splátky úvěru“. Pro případ prodlení byla mimo jiné ujednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou opožděnou splátku. Dle Zprávy Banky vyžádané soudem ze dne , datum, a příloh k ní, s výpisem z tohoto účtu za dobu od , datum, do , datum, , nešlo u žalovaného u č. ú. , č. účtu, o podnikatelský účet, nadto účet vykazoval pozitivní zůstatek pouze z důvodu příchozí platby dne , datum, ve výši , částka, „POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU U MOVINERO“, dne , datum, ve výši , částka, od žalobkyně, dne , datum, a , datum, spotřebitelský úvěr od FlexiFin a dne , datum, 15 000 Kč od Emmas , právnická osoba, . Žalovaný dosud, přes písemnou Výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, , předanou k doručení dle podacího lístku k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.5. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části 53 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), když mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Pro rozhodnutí v projednávané věci je stěžejní posouzení, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaný byl sice v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, držitelem živnostenského oprávnění, nicméně ze Smlouvy nevyplývá, že by žalovaný žádal úvěr v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti, jelikož účelově nebyl úvěr omezen a prosté prohlášení o podnikatelských potřebách neobstojí. Žalovaný, v době poskytnutí úvěru, již zjevně nebyl kredibilní, s dluhem přesahujícím jeho tehdejší možnosti a aby za takové situace získal úvěr zjevně pro sanaci předchozích opakovaných spotřebitelských úvěrů, bylo využito jeho formálního podnikání. Bylo na poskytovateli úvěru, aby za takové situace důsledně zkoumal, zda žalovaný podnikatel čerpá úvěr právě a jen v souvislosti s výkonem své konkrétní podnikatelské činnosti a pro účely svého podnikání, což učiněno nebylo. Z těchto důvodů má soud o samostatné výdělečné činnosti žalovaného pochybnosti a objektivně je musel mít i poskytovatel podnikatelských úvěrů. Předmětný podnikatelský úvěr tak byl uzavřen stranami účelově a šlo tak o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr a bylo lze po žalobkyni spravedlivě žádat vyšší míru obezřetnosti a vynaložení investigativní činnosti k vyloučení takových pochybností. Nadto žalobkyni muselo a mělo být zřejmé, že by žalovaný řádným zkoumáním úvěruschopnosti jako spotřebitel zjevně neprošel úspěšně. Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr a na daný závazkový vztah tak dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZoSÚ“). Dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ, se žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Pokud by snad žalobkyně namítala, že je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které nárok žalobkyně vylučují, a to ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná, je nutno zdůraznit, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru žádným způsobem neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno výše a rovněž i v odstavci 3. a 5. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora u