17 C 97/2026-33 – Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně (dále též „Banka“) domáhala po žalovaném, kterému byl po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti dle Smlouvy o revolvingovém úvěru k účtu uzavřené dne 7. 7. 2019 (dále „Smlouva“) poskytnut úvěr až do sjednaného úvěrového rámce 45 000 Kč, postupně navýšeného až na 60 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatky za vedení účtu dle Ceníku Banky splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Žalovaný splátky nesplácel a úvěr tak byl ke dni 31. 3. 2025 zesplatněn. K zaplacení zbývá dlužná jistina 36 862,70 Kč, úrok 7 883,69 Kč kapitalizovaný za dobu od 30. 11. 2024 do 18. 11. 2025, úrok z prodlení ve výši 2 821,50 Kč kapitalizovaný za dobu od 1. 4. 2025 do 18. 11. 2025, dále úrok 12 % ročně z dlužné jistiny od 19. 11. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení 12 % ročně z dlužné jistiny od 19. 11. 2025 do zaplacení. Z celkové částky 36 862,70 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu advokáta, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne 21. 5. 2026 zcela vyčerpala, když mimo jiné doplnila, že žalovaný za dobu od poskytnutí úvěru čerpal celkem 126 110,64 Kč a zaplatil 135 528,25 Kč.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 7. 7. 2019 jednak Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, a současně též Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly zejm. Produktové podmínky pro revolvingové úvěry účinné od 14. 11. 2018 (viz „Smlouva“). Na základě Smlouvy poté, co byl žalovanému následně oznámen stručný přehled obsahu Smlouvy podáním ze dne 17. 7. 2019, ve spojení s Přehledem čerpání úvěru, Podklady přes súdne konanie a Výpisy zaplacených poplatků byla z úvěrového účtu za dobu od 16. 7. 2019 do 28. 6. 2023 vyčerpána postupně celková částka 126 110,64 Kč a žalovaným za totéž období postupně zaplacena celková částka 135 528,25 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 ve spojení s Notářským zápisem sepsaným dne 1. 11. 2023 notářem , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. NZ 369/2023, výňatkem ze Seznamu takto postoupených pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku ze Smlouvy za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a toto postoupení oznámil Podáním ze dne 2. 11. 2023 žalovanému. Žalovaný ani poté, co k tomu byl vyzván písemnou předžalobní Výzvou advokáta ze dne 20. 11. 2025 odeslanou žalovanému dle podacího archu k ní dne 20. 11. 2025, dosud ničeho nezaplatil.4. Po provedeném dokazování též zbývajícími listinami žalobkyní označenými jako důkaz však soud především nemá za prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením označeným v odst. 2. odůvodnění shora, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Toliko bylo „využito automatizovaných modelů“, ačkoliv žalovaný uvedl zjevně nereálné výdaje toliko 4 000 Kč, stanovila tak Banka jeho životní výdaje na částku 4 000 Kč měsíčně i „podle svého interního ekonomického modelu“, „pracujícího se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení“. Po dotazu do systému CCB (tj. Bankovního a Nebankovního registru klientských informací) banka sice zjistila, že žalovaný neměl předcházející nesplacené úvěry (Zprávou , právnická osoba, . ze dne 15. 5. 2026, ve spojení s přílohou k ní obsahující společný výpis z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, vyžádanou soudem ex post, bylo přitom prokázáno, že ke dni 16. 7. 2019 byly evidovány tehdy nesplacené úvěry, a to splátkový z kreditní karty od 8. 7. 2019 a úvěr ze stavebního spoření od 3. 9. 2008), přes toliko tvrzené nereálné celkové výdaje 4 000 Kč tak dospěla k závěru, že je žalovaný schopen splácet 2 250 Kč, vycházeje opět z toliko jen tvrzených příjmů 17 000 Kč měsíčně. Banka tedy nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když se nezabývala strukturou výdajů a příjmů na běžném účtu žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, který mohla (měla) mít k dispozici, aby mohla odpovědně posoudit finanční gramotnost žalovaného ve smyslu jeho případné lehkovážnosti v hospodaření s finančními prostředky. Nebyly ověřovány jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce). Nebyly ověřovány Výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména absenci vyživovací povinnosti. Nebyla vyžádána ani pracovní smlouva, aby tak bylo ověřeno, zda žalovaný nemá pracovní poměr na dobu určitou, či zda není ve zkušební době. K dalším podrobnostem viz citované usnesení shora. Je pak nerozhodné, že zprávou Exekutorské komory ze dne 15. 5. 2026, vyžádanou soudem ex post, bylo prokázáno, že není aktivních exekucí, které by byly zahájeny přede dnem poskytnutí úvěru, když takto již nejsou evidovány skončené exekuce. Nebyla tak řádně zkoumána především výdajová stránka (rodiny) žalovaného. Vzhledem k tomu že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalovaného, nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, což se ostatně projevilo postupným čerpání vyšších a vyšších částek v 7/2019 4 639 Kč a v 8/2019 32 000 Kč; takto bylo postupně do 28. 6. 2023 načerpáno 126 110,64 Kč, aniž byl žalovaný schopen takové částky s narůstajícím příslušenstvím splácet, až došlo k paradoxu, kdy přesto, že takto postupně zaplatil 135 528,25 Kč, přesto měl dlužit částky, které jsou předmětem tohoto řízení.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta, ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná