Okresní soud v Ostravě 23 C 118/2026-13 – Náklady řízení

Předmětem řízení je zaplacení částky 24 560 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 9. 7. 2025 Rámcovou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 8. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. K žádosti žalovaného byla splatnost posunuta na 5. 9. 2025. Žalovaný se ve Smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 5 400 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 24 560 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,20 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 Smlouvy v kapitalizované výši 5 400 Kč a poplatků ve výši 1 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 060 Kč, což činí 0,10 % denně z částky 15 000 Kč od 6. 9. 2025 do 28. 3. 2026. Žalovaný dluh neuhradil a žalobkyně mu zaslala předžalobní výzvu.2. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se žalobkyně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil. Soud jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z Rámcové smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, RPSN 4 114 %. Žalobkyně předložila posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 7. 2025 bylo prokázáno, že částka 15 000 Kč byla odeslána žalobkyní na účet č. , č. účtu, , který uvedl žalovaný. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 25. 9. 2025 a předžalobní výzvu dne 10. 3. 2026.4. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust. § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).5. Podle ust. § 2390 o. z.: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o , Anonymizováno, . Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“7. Podle § 588 o. z.: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“8. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Rámcová smlouva o úvěru ze dne 9. 7. 2025 je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., neboť se RPSN ve výši 4 114 % (denní úrok ve výši 1,20 %) se příčí dobrým mravům. Při uzavření smlouvy nebyla v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou , Anonymizováno, splatit. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, pouze z výpisu z bankovního účtu, toto posouzení úvěruschopnosti je však zcela nedostatečné a neumožnuje učinit žádný závěr o úvěruschopnosti žalovaného.10. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Právní úprava obsažená v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).11. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč. Ohledně zbylých nároků, tedy částky 6 500 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 060 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vycházejí ze smlouvy, která je absolutně neplatná. Úroky z prodlení jsou dle ů 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.13. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.