29 C 504/2025-17 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 9. 2025 domáhala po žalovaném úhrady částky 25 041 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným 24. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to dne 24. 1. 2025 bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 26. 5. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení dne 27. 5. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku za nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč a dále za smluvní úrok ve výši 5 041 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací a úvěrovou historií.2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 14. 5. 2026. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, bylo zjištěno, že poskytovatel, tedy společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2025 smlouvu na dálku, na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, jako úvěr spotřebitelský, přičemž finanční částka měla být převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, ;- z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2025 byla na účet , č. účtu, převedena platba 20 000 Kč pod VS , var. symbol, ;- ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , jako postupitel, a , právnická osoba, ., jako postupník, uzavřely dne 12. 12. 2024 rámcovou smlouvu, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to dle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě. Což bylo žalovanému oznámeno přípisem z 19. 6. 2025;- z výzvy k úhradě s datem 26. 5. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu celkem 25 285 Kč;- z předžalobní výzvy s datem 19. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 350,75 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 904 Kč, což bylo předáno k poštovní přepravě dne 19. 6. 2025.4. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému sděleno. Žalovanému byla poskytnuta částka od společnosti , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, . Na předložené smlouvě absentuje podpis žalovaného. , adresa, 000 Kč byla žalovanému převedena na jeho účet.5. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.6. Soud nehodnotil důkaz obchodními podmínkami s KIMBI s ohledem na výše zjištěný skutkový stav, na kterém by zjištění z obchodních podmínek, ničeho nezměnila.7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku, nebo její část, postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně a došel k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi původní věřitelkou žalovaného (společnost , právnická osoba, ) a žalobkyní byla uzavřena platně a na žalobkyni tedy přešla pohledávka za žalovaným.20. Dále soud uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský ú