54 C 511/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 6. 3. 2025 uzavřela s žalovanou Smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), a to prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, když po registraci ze strany žalované byla provedena kontrola jejích údajů žalobkyní, pokud žalovaná nesouhlasila s nahlédnutím na účet, byla za účelem ověření majitele účtu povinna zaslat verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, tím žalovaná zahájila krok vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Poté žalovaná žalobkyni zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, žalobkyně jí v rámci webového rozhraní zaslala návrh úvěrové smlouvy. Žalovaná návrh smlouvy akceptovala zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne 6. 3. 2025 převodem na účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen dne 14. 5. 2025. Dle smluvních ujednání má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se žalovaná zavázala zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, což činí celkem částku 2 500 Kč. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh dosud ničeho neuhradila, ani přes písemnou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 24. 9. 2025. Žalovanou částku tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč.2. K ústnímu jednání dne 4. 3. 2026 se nikdo nedostavil, pouze zástupce žalobkyně neúčast žalující strany předem omluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, a rovněž i žalované, v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , že jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně jako společnost a žalovaná jako klient, předmětem smlouvy je závazek, že žalobkyně poskytne klientovi úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet klienta dle smlouvy (č. účtu , č. účtu, ) s tím, že jej klient vrátí do 14. 5. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % denně ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, v pěti splátkách po 6 800 Kč, smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, není opatřena podpisem žalované (u jejího jména je pouze uveden údaj o datu 6. 3. 2025 a kód SMS verifikace: , Anonymizováno, );- z Potvrzení , Anonymizováno, , a. s. o provedené platbě, že dne 6. 3. 2025 byla odeslána z účtu žalobkyně vedeného u platební brány , Anonymizováno, platba ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, ;- ze Sdělení ČSOB a. s. ze dne 3. 2. 2026, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, v měsíci březnu 2025 byla na účet připsána částka 20 000 Kč z protiúčtu , Anonymizováno, , a. s.;- z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 9. 2025 včetně Potvrzení o podání, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 62 172,60 Kč zástupcem žalobkyně do tří dnů, výzva byla téhož dne odeslána žalované.4. Pokud soud provedl další důkazy, kterými se výše podobně nezabývá a z nichž nevycházel, to proto, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na účet žalované č. , č. účtu, vedený u ČSOB a. s. byla březnu 2025 připsána částka 20 000 Kč poukázaná dne 6. 3. 2025 na uvedený účet z účtu žalobkyně.6. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “, nicméně tato nebyla opatřena podpisy obou smluvních stran, resp. obsahuje podpis pouze osoby jednající za žalobkyni. V předložené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná tuto smlouvu podepsala elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalované a dodatku o SMS verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Povinnost tvrzení a důkazní o uzavření smlouvy o úvěru a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace, a že byl úvěr žalované poskytnut, nese v plném rozsahu žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s průběhem dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně procesu uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost realizace tohoto poučení.7. Soud proto uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalované na její účet byla, bez v řízení prokázaného právního důvodu, poukázána částka 20 000 Kč, žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „o. z.“) a podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná částku 20 000 Kč nezaplatila ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 20 000 Kč, a vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle ustanovení § 1970 o. z. také zákonné úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 23. 1. 2026, což je (v návaznosti na doručení žaloby žalované) první prokázaný den prodlení žalované. Před uvedeným datem nebylo prokázáno prodlení žalované, neboť u zásilky obsahující předžalobní výzvu bylo prokázáno odeslání zásilky, nikoliv však dojití, tedy že by se zásilka dostala do dispoziční sféry žalované. Úrok z prodlení požadovaný nad rámec úroku z prodlení uvedeného ve výroku ad I. proto soud zamítl, stejně tak zamítl žalobu i v rozsahu nároků požadovaných nad rámec poskytnuté jistiny (poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta vč. úroku z prodlení).8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, s ohledem na jejich částečný procesní úspěch i neúspěch ve věci.9. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní délce tří dnů, když pro stanovení delší lhůty, popř. plnění ve splátkách, soud neshledal žádné podmínky.