59 C 18/2026-30 – Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 8. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být žalovanou spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru a sjednaného úroku splacen nejpozději do 15. 9. 2023, respektive po prodloužení splatnosti dne 11. 9. 2024. Žalovaná však úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se tak do prodlení. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku ve výši 14 496 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a ze smluvního úroku ve výši 295,89 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 na žalobkyni. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru č. D7C6A/627842, že jako smluvní strany jsou v této uvedeny právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient, předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavazuje úvěr vrátit 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Smlouva není opatřena podpisem žádné smluvní strany;- z listiny označené Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, , že je zde uveden příjem žalované ve výši 30 268 Kč, výdaje 9 200 Kč, 1 200 Kč jako měsíční splátka nebankovních úvěrů, náklady na bydlení 7 500 Kč a ostatní výdaje 500 Kč, kdy se má jednat o pořadí 12 půjčku žalované;- z potvrzení o provedení transakce ze dne 31. 10. 2025, že pod variabilním symbolem , var. symbol, byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, zaúčtována platba dne 16. 8. 2023 ve výši 10 000 Kč;- ze sdělení společnosti Raiffeisen Bank, a.s. ze dne 25. 3. 2026, že žalovaná má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byly od právní předchůdkyně žalobkyně připsána platba pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 16. 8. 2023 v částce 10 000 Kč;- z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 10. 2025, odeslaným 14. 10. 2025;- z předžalobní výzva ze dne 11. 10. 2025 vč. potvrzení o odeslání ze dne 14. 10. 2025, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 35 833,49 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla dne 14. 10. 2025 zaslána žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Potvrzení o platbě, Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splacení), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně v období 16. 8. 2023 poskytla žalované částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaná majitelem. Žalovaná byla dne 11. 10. 2025 vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, dne 14. 10. 2025 byla výzva zaslána na adresu žalované.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. D7C6A/627842“ nicméně tato nebyla opatřena podpisem žádné smluvní strany. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovanou, potažmo že by žalovaná v této listině projevila svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného 18. 5. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované, když k tomu žalobkyně doložila pouze listinu Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, , z níž však nelze prokázat řádnost zkoumání příjmové a výdajové stránky v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované.11. Bylo však zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 10 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaná majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované. Předmětná pohledávka pak byla řádně postoupena na žalobkyni a postoupení žalované oznámeno v souladu s § 1879 a násl. o. z. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do neuhrazené částky 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 21. 10. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dne 14. 10. 2025, přičemž výzva jí byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 17. 10. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byla pak povinna plnit do 20. 10. 2025. Lze tedy shrnout, že od 21. 10. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v druhé polovině roku 2025) 11,50 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 17 540,11 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 10 661,64 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 60 % a neúspěch 40 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 20 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (po doplacení) ve výši 1 000 Kč, odměna zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 1 200 Kč, dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky, navýšeno o 21 % DPH k odměně, tedy 2 815 Kč, z níž náleží žalobkyni 20 %, což představuje částku 563 Kč, jíž je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.