59 C 190/2025-29 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti postupně vyplaceno bezhotovostně celkem 5 000 Kč dne 2. 12. 2024, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za službu „Presto“ a za informační SMS servis, spolu s ujednaným úrokem, v pravidelných splátkách ode dne 1. 1. 2025, žalovaná splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 2. 5. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 4 973,07 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 94,28 Kč, úrok ve výši 6 385,38 Kč, poplatek za službu „Presto“ 156,30 Kč, poplatek za službu Informační SMS servis 24,96 Kč, smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 18,35 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 31. 1. 2025 do 1. 5. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 11 652,34 Kč s příslušenstvím již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2024, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 59 600 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1.066 % denně, RPSN 2151,19 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovanou podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalované ve výši 62 653 Kč;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalované uvedeny pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 0 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 62 653 Kč, měsíční čistý příjem uvedený spotřebitelem 25 000 Kč;- z listiny označené Výpis z běžného účtu Kontomatik za období od 14. 8. 2024 do 2. 12. 2024, že žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované za uvedené období;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 11. 2025, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byly připsána částka 5 000 Kč od žalobkyně;- z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 ve spojení potvrzením o jejím podání, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 11 747,46 Kč do tří dnů, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 2. 12. 2024 dohodla s žalovanou, že jí poskytne částku až 59 600 Kč, z čehož žalovaná čerpala celkem 5 000 Kč, bezhotovostně na účet žalované, kterou měla následně žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinila. Žalovaná byla proto dne 29. 8. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 2. 9. 2025 zaslána na adresu žalované.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 2. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, „Identifikované příjmy“ a „Výpis z běžného účtu Kontomatik“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 12. 1. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 5 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelkou. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila toliko částku 1 600 Kč. Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 1 600 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 3 400 Kč (rozdíl mezi 5 000 Kč vyplacenými a 1 600 Kč zaplacenými). Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku žalobkyni uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991