59 C 193/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti postupně vyplaceno bezhotovostně celkem 15 314 Kč v době od 1. 12. 2024 do 17. 12. 2024, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, spolu s ujednaným úrokem, v pravidelných splátkách ode dne 31. 12. 2024, žalovaná splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 21. 4. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 5 497,39 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 107,15 Kč, úrok ve výši 6 512,79 Kč, smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 89,46 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 12 207,09 Kč s příslušenstvím již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2024, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 19 100 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1.066 % denně, RPSN 1990,53 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovanou podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalované;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalované uvedeny pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 400 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 4 100 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 20 232 Kč, měsíční čistý příjem 36 242 Kč;- z listiny označené Výpis z běžného účtu Kontomatik za období od 30. 11. 2023 do 30. 11. 2024, že žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované za uvedené období;- ze sdělení , právnická osoba, ., a. s. ze dne 11. 11. 2025, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byly připsány částky 5 500 Kč, 422 Kč, 200 Kč, 1 792 Kč, 300 Kč, 1 600 Kč a 5 500 Kč od žalobkyně;- z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 ve spojení potvrzením o jejím podání, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 12 234,77 Kč do tří dnů, jež byla téhož dne odeslána na adresu žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 1. 12. 2024 dohodla s žalovanou, že jí poskytne částku až 19 100 Kč, z čehož žalovaná čerpala celkem 15 314 Kč, bezhotovostně na účet žalované, kterou měla následně žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinila. Žalovaná byla proto dne 29. 8. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 2. 9. 2025 zaslána na adresu žalované.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 1. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, „Identifikované příjmy“ a „Výpis z běžného účtu Kontomatik“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 12. 1. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 15 314 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelkou. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila toliko částku 11 822,25 Kč. Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 11 822,25 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 3 491,75 Kč (rozdíl mezi 15 314 Kč vyplacenými a 11 822,25 Kč zaplacenými). Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku žalobkyni uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení v