59 C 24/2026-37 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byla dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplacena bezhotovostně dne 16. 9. 2024 částka 2 900 Kč, dne 16. 9. 2024 částka 1 000 Kč, dne 17. 9. 2024 částka 1 000 Kč, dne 20. 9. 2024 částka 12 100 Kč a dne 11. 11. 2024 částka 13 000 Kč jako plnění ze Smlouvy, dohromady částka ve výši 30 000 Kč. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, v pravidelných splátkách, žalovaný splátky řádně nehradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 14. 4. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 29 801,95 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 527,43 Kč, úrok ve výši 30 495,45 Kč, a smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 278,56 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 14. 1. 2025 do 14. 4. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Dle doplněných tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem částku 18 175,68 Kč. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, ze dne 16. 9. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 71 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 0.933 % denně, RPSN 1422.71 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovaného podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalovaného uvedeny pravidelné měsíční výdaje na půjčky 8 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 500 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 34 000 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 2. 2026, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla připsána dne 16. 9. 2024 částka 2 900 Kč, dne 16. 9. 2024 částka 1 000 Kč, dne 17. 9. 2024 částka 1 000 Kč, dne 20. 9. 2024 částka 12 100 Kč a dne 11. 11. 2024 částka 13 000 Kč;- z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 vč. potvrzení o jejím podání ze dne 2. 9. 2025, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 61 253,63 Kč do tří dnů, jež byla uvedeného dne odeslána na adresu žalovaného.5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí, email o vypovězení smlouvy, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, Informace pro spotřebitele, výpis z běžného účtu, vyúčtování mzdy, email ze dne 14. 4. 2025), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 16. 9. 2024 dohodla s žalovaným, že mu poskytne částku až 71 700 Kč, z čehož žalovaný čerpal částku 30 000 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného, kterou měl následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinil. Žalovaný byl proto dne 29. 8. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 2. 9. 2025 zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 16. 9. 2024 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, a „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 13. 4. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 30 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku 18 175,68 Kč. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 11 824,32 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho