6 C 131/2021-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne 15. 12. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 26 360 Kč skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč, tyto měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 606 Kč, splátky však nedodržel, dosud zaplatil 22 400 Kč, k prodlení došlo ke dni 9. 2. 2020, od tohoto data požaduje žalobce i zákonný úrok z prodlení. 2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků, žalobce se omluvil, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 15. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal od žalobce částku 20 000 Kč s tím, že se zavázal rovněž uhradit souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Žalovaný se zavázal splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný až dosud zaplatil žalobci celkem 22 400 Kč, k dalšímu placení byl žalobcem upomínán. Soud vycházel zejména z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z evidenční karty klienta, z informací o smlouvě včetně plateb, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně podmínek, z předžalobní upomínky. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, tuto povinnost věřiteli ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v případě porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Žalobce neprokázal, že by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy zejména z evidenční karty zákazníka vyplývají nesrovnalosti vzhledem k tomu, že je zde uvedeno, že klient bydlí v rodinném domě (adresa klienta) a dále je zde uvedeno, že bydlí na ubytovně (informace o klientovi), dále z uvedených výdajů vyplývá, že žalovaný na splátkách exekucí v době uzavření úvěrové smlouvy již hradí částku ve výši 9 300 Kč. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí [číslo jednací] je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. 6. Pokud žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky, tyto je samozřejmě povinen vrátit. V tomto případě žalovaný převzal od žalobce finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalobci pak žalovaný zaplatil částku 22 400 Kč, žádné bezdůvodné obohacení tak žalobci nevzniklo a soud proto žalobu na zaplacení částky 13 960 Kč v plném rozsahu zamítl včetně příslušenství. 7. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšnému žalovanému žádné náklady dosud nevznikly.