12 C 143/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tato částka měla vzniknout jako dluh žalovaného, kdy žalovaný neuhradil včas platby do fondu oprav a fondu služeb za období od září 2019 do května 2020. Žalovaný měl tento dluh uhradit žalobci z titulu vlastnického práva k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] v [obec] společně se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemcích č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše v [katastrální uzemí]. Žalovaný přes výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], že žalovaný dluží žalobci za od září 2019 do května 2020 platby do fondu oprav a platby do fondu služeb ve výši celkem [částka] ([částka] platby do fondu oprav, [částka] platby do fondu služeb). Z předžalobní upomínky ve spojení s dodejkou pak vyplývá, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu před podáním žaloby a že se tato výzva dostala do sféry vlivu žalovaného. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Podle tohoto ustanovení žalovanému vznikla povinnost platit platby do fondu oprav a fondu služeb v uvedeném období s tím, že v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na pohledávku žalobce uhradil něčeho nad rámec tvrzení žalobce, soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce je v plném rozsahu po právu, žaloba byla tedy podána důvodně, a proto jí bylo soudem zcela vyhověno. Jelikož se žalovaný dostal s plněním uvedených plateb do prodlení, vznikla mu i povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši, a to dle § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 2x [částka] podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení a sepis žaloby) dále z 2x režijního paušálu po [částka] dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení a sepis žaloby) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je [částka] Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.), s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).