15 C 146/2020-62 — Okresní soud v Příbrami

1.) Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2.) Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný dne [datum] se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova] číslo [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bankovním převodem zápůjčku ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum], avšak svou povinnost nesplnil a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3.) Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4.) Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z prohlášení [číslo] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši [částka], což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit poskytnutou částku nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Následně byl vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. Tuto upomínku soud posoudil jako výzvu dle § 142a o. s. ř., která byla žalovanému odeslána na adresu trvalého pobytu dne [datum]. 5.) Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (dle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Při určení mezinárodní příslušnosti soudu je třeba postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (článek 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení). Předmětem řízení je služba ve smyslu citovaného nařízení, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému. Rozhodným kritériem je místo poskytnutí služby. Takové místo bylo v daném případě na území ČR, proto je mezinárodní příslušnost českého soudu dána. Vzhledem k tomu, že si smluvní strany nezvolily právo, kterým se jejich smlouva bude řídit, a žalovaný má bydliště na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah právním řádem České republiky (článek 6 bod 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 6.) Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), konkrétně z ustanovení § 2390 o. z. a následujících, a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (jako zápůjčitel) zavázala přenechat žalovanému (jako vydlužiteli) zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, a žalovaný se je zavázal vrátit. Z listinných důkazů sice vyplývá, že smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla označena jako smlouva o úvěru, ale s ohledem na absenci ujednání o úroku, které je nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru, bylo třeba na uzavřenou smlouvu nahlížet jako na smlouvu o zápůjčce, u které je ujednání o úroku pouze ujednáním fakultativním. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný však svou povinnost ze smlouvy spočívající ve vrácení zápůjčky nesplnil, do [datum], resp. [datum] zápůjčku nevrátil a nejpozději počínaje dnem [datum] se dostal do prodlení. Současně žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní. 7.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech (15 C 112/2018). Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], 21 % DPH ve výši [částka] a zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.