12 C 201/2021 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se domáhal zaplacení jízdného a přirážky (pokuty) k jízdnému podle Smluvních přepravních podmínek vzhledem k tomu, že při kontrole jízdenek se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou, a to dne 18. 5. 2021 na autobusové lince [číslo] dále dne 12. 5. 2021 na lince metro B, hromadné dopravy provozované [anonymizována tři slova] [obec] na území [anonymizováno] [obec]. Žalovaná ani ke dni podání žaloby na pohledávku žalobce ničeho neuhradila, a to i přes předžalobní výzvu. 2. Vyjádření žalované k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze zápisů o provedených přepravních kontrolách ze dne 18. 5. 2021 a ze dne 12. 5. 2021, má soud za prokázané, že se žalovaná v uvedených dnech v Praze na autobusové lince [číslo] dále dne 18. 5. 2021 na lince metro B, hromadné dopravy neprokázala kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné po výzvě učiněné kontrolorem nezaplatila. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobce vyzývána k uhrazení dlužné částky. 5. Žalobce a žalovaná uzavřeli konkludentním způsobem smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná částka ve výši 2x 1 500 Kč je pak sankcí za nezaplacení jízdného a v části 2x 24 Kč představuje jízdné dle tarifu žalobce ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dále také z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle těchto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí dle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, respektive dle § 37 odst. 6 zákona o drahách, přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Žalobce prokázal právní důvod výši žalované částky a také svou aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).