12 C 43/2021-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v jejímž rámci byl sjednán pronájem přijímacího zařízení. Jelikož žalovaný opakovaně porušil smluvní povinnosti tím, že řádně a včas nehradila ceny za poskytované služby, předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil. V souladu se smluvním ujednáním byl žalovaný povinen předchůdci žalobce vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení, a to do 7 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaný přijímací zařízení nevrátil, a je tak povinen uhradit žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. 3. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba], se předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal platit za služby sjednanou cenu. Předmětem smlouvy byl současně pronájem přijímacího zařízení, jehož převzetí stvrdil žalovaný podpisem zakázkového listu. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že v případě, že žalovaný nevrátí zapůjčené zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy, je předchůdce žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku, tedy ve výši 2 000 Kč. Pro opakované porušení povinností žalovaným předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobce k úhradě dluhu. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce mimo jiné pronajal žalovanému přijímací zařízení a žalovaný se zavázal je po ukončení smlouvy vrátit, avšak tak neučinil. Žalobce, kterému byla pohledávka platně postoupena, má nárok na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného přijímacího zařízení. Je třeba zdůraznit, že předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil pro chování žalovaného, který řádně nehradil vyúčtování, čímž porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení nebyla nijak zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu za nevrácené přijímací zařízení, jejíž výši shledal přiměřenou. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč, kdy obdobné žaloby jsou týmž žalobcem podávány na ustáleném vzoru opakovaně (např. sp. zn. 16 C 128/2020, sp. zn. 14 C 140/2020, sp. zn. 13 C 36/2021, …atd.), a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).