13 C 104/2019-124 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 19. 6. 2019 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 26 923 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně opírá svůj nárok o ust. § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má takzvané právo postihu (regresu) proti žalovanému, který byl uznán vinným ze spáchání přestupku spočívajícího ve fyzickém napadení poškozeného [jméno] [jméno], který utrpěl zlomeninu vnějšího a vnitřního kotníku pravé nohy a jehož zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následný převoz do nemocnice s následnou hospitalizací. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalovaného v příčinné souvislosti s poškozením zdraví poškozeného [jméno] [jméno], pojištěnce VZP ČR, uhradila žalobkyně náklady léčení tohoto pojištěnce v žalovaný výši. 2. Žalovanému se nepodařilo doručit předvolání na známou adresu v ČR, ani na známou adresu žalovaného na Ukrajině. Soud proto ustanovil žalovanému z důvodu neznámého pobytu opatrovníka z řad advokátů. 3. Opatrovník žalovaného nesouhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání a zároveň se k věci vyjádřil tak, že jednak vznesl námitku místní nepříslušnosti zdejšího soudu a jednak navrhl podanou žalobu v plném rozsahu zamítnout. Opatrovník poukázal na to, že žalovaný se dopustil přestupku nedbalostně a u poškozeného došlo k nezaviněnému zranění. Opatrovník dále poukázal na to, že ke zranění poškozeného mohlo dojít i pouhou nepozorností poškozeného. Znalecký posudek se navíc nezabýval ani zdravím a hlavně kvalitou kostí poškozeného. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vzájemné napadení a škoda nebyla způsobena úmyslně, mělo by dojít ke snížení náhrady. 4. V podané replice žalobkyně především uvedla, že dle jejího názoru má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodnout a rozhodným právem je české právo, neboť škodná událost nastala na území ČR. Dále se žalobkyně podrobně vyjádřila k vyúčtování zdravotní péče a k rozpisu plateb k náhradě za léčení. Rovněž poukázala na to, že žalobkyně je povinna ze zákona k úhradě provedených zdravotních služeb a dále na to, že podmínkou vzniku škody není to, zda byla zdravotní péče skutečně uhrazena, ale to, že byla poskytnuta. V daném případě se navíc jednalo o úhradu nákladů za služby zdravotnického zařízení u poškozeného v důsledku zaviněného právního jednání žalovaného. Žalobkyně dále poukázala na to, že ani určitá predispozice u poškozeného by nemohla vyvinit žalovaného, kdy k tomu poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 627/2013, 25 Cdo 676/99 a 1 Cz 59/90. 5. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Dle vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení poškozeného [jméno] [jméno], který utrpěl úraz dne [datum] byly zdravotní výkony vyčísleny zdravotnickým zařízením v celkové výši 26 922,50 Kč v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozeného a náklady na léčení poškozeného v této výši byly žalobkyní uhrazeny. Dle příkazu [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný pravomocně uznán vinným z toho, že se nedbalostně dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích a úmyslně se dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích tím, že v době od [údaj o čase] hodin do [údaj o čase] hodin dne [datum] v areálu [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] v ulici [ulice] [adresa] v obci [obec], okres [okres], v prostoru venkovního sezení a kuřárny u vrátnice se vzájemně slovně napadli, následně si navzájem o své oděvy uhasili cigarety a dále pak se vzájemně uchopili za oděv, přičemž způsobili vzájemný pád na zem mezi lavičky, kdy při tomto pádu na zem pak u poškozeného [jméno] [jméno] došlo k nezaviněnému zranění, a to zlomenině vnějšího a vnitřního kotníku pravé nohy, které si vyžádalo lékařské ošetření a následný převoz do [nemocnice] [anonymizováno] [okres] za účelem dalšího ošetření a následné hospitalizace. Svým jednáním se žalovaný úmyslně dopustil přestupku proti občanskému soužití hrubým jednáním a nedbalostně přestupku proti občanskému soužití ublížením na zdraví. Za tyto přestupky byla žalovanému uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že co se týká ublížení na zdraví, jednalo se ze strany žalovaného o nedbalost vědomou, kdy žalovaný mohl vědět, že vznikne druhému zranění, avšak spoléhal na to, že k němu nedojde. Dle rozpisu plateb k náhradě za léčení poškozeného, dávky, dle kterých byly vyúčtovány výkony související s újmou na zdraví poškozeného, byly uhrazeny. Dle výzvy žalobkyně zaslané žalovanému dne 23. 5. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení nákladů léčení poškozeného v celkové výši 26 923 Kč s tím, aby žalovaný tuto částku uhradil do patnácti dnů od doručení této výzvy. Dle doručenky byla tato výzva zaslána žalovanému fikcí dne 3. 6. 2018. 6. Mezi účastníky bylo nesporné protiprávní jednání žalovaného, za které byl pravomocně uznán vinným přestupkem dle výše citovaného příkazu, stejně tak vzniklá újma na zdraví poškozeného [jméno] [jméno] (pojištěnce žalobkyně), poskytnutí zdravotní péče poškozenému zdravotnickým zařízením, vyčíslení nákladů na léčení poškozeného a rovněž jejich uhrazení žalobkyní zdravotnickému zařízení. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně má regresní nárok vůči žalovanému a eventuálně, zda je dán nárok žalovaného na případné snížení náhrady škody. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ukrajinský státní příslušník, je ve věci dán cizí prvek, a soud nejprve řešil otázku své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) a otázku rozhodného práva. Mezi ČR a Ukrajinou byla uzavřena smlouva o právní pomoci v občanských věcech publikovaná pod č. 123/2002 Sb. m. s., která ve svém článku 49 řeší otázku náhrady škody, kdy dle odstavce prvého citovaného článku se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Dle odstavce druhého citovaného článku, pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejichž právní předpisy se použijí v souladu s odst. 1 tohoto článku. Vzhledem k tomu, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo na území ČR v obvodu zdejšího soudu, má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodnout a rozhodným právem je pak české právo. 8. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů za hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 9. Podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. 10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť nárok žalobkyně je po právu. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že se žalovaný dopustil zaviněného protiprávního jednání v podobě nedbalostního ublížení na zdraví poškozeného [jméno] [jméno], za což byl žalovaný pravomocně uznán vinným shora citovaným příkazem. Žalovaný je proto povinen ve smyslu § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění uhradit žalobkyni i náhradu nákladů za uhrazené služby, které žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně (poškozenému [příjmení] [příjmení]). Shora citovanými listinnými důkazy bylo dostatečně prokázáno, že zdravotnickým zařízením byla poskytnuta zdravotní péče poškozenému, tato zdravotní péče byla řádně vyčíslena a žalobkyní řádně zdravotnickému zařízení i uhrazena. Za takové situace má žalobkyně jednoznačně právo postihu (regresu) proti žalovanému jakožto třetí osobě, která svým zaviněným protiprávním jednáním způsobila vznik těchto nákladů. Soud se neztotožnil s argumentací opatrovníka žalovaného, že újma na zdraví poškozeného nebyla v tomto případě kryta zaviněným jednáním žalovaného, neboť i v citovaném příkaze je jednoznačně v odůvodnění uvedeno, že ve vztahu k vzniklé újmě na zdraví poškozeného se žalovaný dopustil nedbalostního jednání v podobě nedbalosti vědomé. Soud proto rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 26 923 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z žalované částky od 19. 6. 2019 do zaplacení, neboť i na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení má žalobkyně n