13 C 66/2021-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 879 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady vzniklé v souvislosti s lékařským ošetřením žalovaného provedeným dne 21. 1. 2020, kterým bylo prokázáno užití přítomnosti návykových látek. Žalovanou částku představují náklady za vyšetření 723 Kč a 2 979,24 Kč a náklady na dopravu žalovaného 176,74 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 3. 5. 2020 do zaplacení. 3. Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej proto usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný se dne 21. 1. 2020 ve 23:30 hodin coby řidič osobního automobilu na výzvu hlídky OOP [obec] podrobil mimo jiné orientačnímu testu na přítomnost jiných návykových látek, který byl pozitivní na látku Canabis. Následně se žalovaný na výzvu podrobil lékařskému vyšetření v Oblastní nemocnici [obec], kdy odmítl odběr krve a podrobil se pouze vyšetření lékařem a odběru moči. Lékařské vyšetření proběhlo dne 22. 1. 2020 v 0:15 hodin. Výsledky toxikologického vyšetření prokázaly přítomnost kanabinoidů v moči. Lékařské vyšetření bylo žalobkyni vyčísleno fakturou č. [číslo] [číslo] ve výši 723 Kč, toxikologické vyšetření bylo žalobkyni vyčísleno fakturou [číslo] ve výši 2 979,24 Kč. Doprava žalovaného z [obec] do Oblastní nemocnice [obec] byla provedena služebním vozidlem PČR, kdy bylo najeto 28 km, což představuje náklady 176,74 Kč. Žalobkyni tak vznikly náklady ve výši 3 879 Kč. Žalobkyně nárok u žalovaného uplatnila výzvou ze dne 1. 4. 2020 s tím, nechť žalovaný uhradí náklady do 2. 5. 2020, a to v souladu s § 142a o. s. ř. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Podle § 24 odst. 3 věta prvá citovaného zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalovanému v souladu se zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek vznikla povinnost uhradit náklady na lékařské vyšetření, toxikologické vyšetření a na dopravu žalovaného k těmto vyšetřením, které za žalovaného uhradila žalobkyně. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 879 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 5. 2020 (tj. den následující po splatnosti dle výzvy ze dne 1. 4. 2020) do zaplacení, když žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami částku 1 000 Kč představující soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). Dle § 2 odst. 3 věta prvá zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel (žalobce) v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek, nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Citované ustanovení upravuje tzv.„ přechod poplatkové povinnosti“. Žalobkyně byla v řízení ze zákona osvobozena, soud jejímu návrhu vyhověl, žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a sám není od soudních poplatků osvobozen. S ohledem na uvedené proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet podepsaného soudu soudní poplatek, který dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, činí částku 1 000 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů (výzva k plnění, žaloba) po 100 Kč, tj. 200 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.