14 C 158/2021-61 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 31. 7. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 28 000 Kč za dohodnutých podmínek, žalovaný uhradil 9 050 Kč, přičemž vedle jistiny se zavázal uhradit dalších 20 720 Kč (3 920 Kč úrok, 11 200 Kč hotovostní inkaso splátek, 5 600 Kč poplatek a 696 Kč pojištění) a dále dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 22 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dalších 16 280 Kč (3 080 Kč úrok, 8 800 Kč hotovostní inkaso splátek, 4 400 Kč poplatek a 522 Kč pojištění), ze strany žalovaného bylo žalobkyni uhrazeno 16 340 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil 28 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 267,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši ve výši 17489,55 Kč, úrok z prodlení z částky 28 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a částku 17 065,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 190,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 694,05 Kč, úrok z prodlení z částky 17 065,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 23,72 % ročně z částky 17 065,51 KČ od 16. 1. 2021 do zaplacení, přestože byl o zaplacení upomenut. Právní předchůdkyně, jako poskytovatel úvěrů, splnila zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, neboť každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. 2. Žalovaný ve svém písemném i ústním vyjádření mimo jiné uvedl, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznává, neboť právní předchůdkyně žalobkyně s ním přestala komunikovat přesto, že žádal jejího obchodního zástupce o krátkodobé pozastavení splátek z důvodu jeho krátkodobé platební neschopnosti, právní předchůdkyně jej neinformovala o tom, že postoupila pohledávku jiné společnosti, čímž se mu zákonitě navýšily finanční požadavky, z částky 28 000 Kč uhradil 9 050 Kč, z elektronického platebního rozkazu nevypozoroval, že by tato částka byla z dlužné částky odečtena, nesouhlasil ani s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení, byl ochoten uhradit skutečné dlužné částky, tedy bez dalších dosazených částek sloužících k obohacování jiných firem. Rovněž uvedl, že v roce 2017 bydlel v bytě 2+1 s příslušenstvím u své matky, které na bydlení přispíval kolem 4 500 Kč měsíčně, jinak další příjmy ve výši 8 000 Kč měl z brigádnické činnosti, pracoval v restauraci jako číšník, dluhy měl u [anonymizováno], proto splácel kolem 5 000 Kč měsíčně, za dojíždění do zaměstnání nic neplatil, resp. nějakou zanedbatelnou částku jim strhávali za svoz z výplaty. Dále uvedl, že v současné době má pouze příjem ze zaměstnání ve výši kolem 12 000 Kč čistého, resp. 15 000 Kč, protože kolem 3 000 Kč měsíčně je mu sráženo ze mzdy na exekuce. Rovněž uvedl, že má dvě děti, a to syna [jméno], [datum narození], který studuje na SOU [obec], obor elektrikář, na jeho výživu přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně, a dceru [jméno], [datum narození], která je již přes rok samostatně výdělečně činná, předtím studovala jazyky na Gymnáziu v [obec], 1. rok bydlela na internátu, potom dojížděla, výživné platil 2 000 Kč a školu 4 500 Kč měsíčně jako školné, jednalo se o soukromou školu, studovala v letech 2016 [číslo]. Podle jeho názoru to při uzavírání smluv uváděl. Když mu skončila vyživovací povinnost k dceři, tak se dohodl s matkou na tom, že jí bude přispívat na výživu studujícího syna částkou 2 000 Kč měsíčně. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) smlouvy o spotřebitelských úvěrech, a to dne [datum] pod [číslo] na částku 22 000 Kč se splatností v 58 týdenních splátkách po 669 Kč s poslední splátkou 12. 3. 2018, žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit i částku 16 280 Kč (3 080 Kč smluvní úrok, 8 800 Kč hotovostní inkaso splátek, 4 400 Kč poplatek a 522 Kč pojištění), žalovaný uhradil celkem 16 340 Kč, poslední splátka byla stanovena na 12. 3.2018 a dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo] na částku 28 000 Kč za dohodnutých podmínek splatnou v 58 týdenních splátkách po 852 Kč s poslední splátkou 12. 6. 2018, kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit i částku 20 720 Kč (3 920 Kč smluvní úrok, 11 200 Kč hotovostní inkaso splátek, 5 600 Kč poplatek a 696 Kč pojištění), žalovaný uhradil pouze 9 050 Kč (shodná vyjádření účastníků, smlouvy o spotřebitelských úvěrech ze dne [datum] a [datum], splátkové kalendáře). Pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] částku 5 660 Kč a ze smlouvy z [datum] částku 18 950 Kč s příslušenstvím, přestože byl o zaplacení upomenut (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne 13. 5. 2021 s podacím lístkem). 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, a to v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, neboť žalovaný dosud žalobkyni dlužné částky ve výši 18 950 Kč a 5 660 Kč nezaplatil, přestože byl o zaplacení řádně upomenut. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., konkrétně v přiměřených měsíčních splátkách splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou východy splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatný celý dluh najednou, když prvostupňový soud zohlednil zejména osobní a majetkové poměry žalovaného, jakož i skutečnost, že má vyživovací povinnost k již studujícímu zletilému synovi. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného), tudíž nedošlo k uzavření úvěrových smlouv platně, ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18), neboť zákaznické karty předložené žalobkyní nelze považovat ze přesvědčivý důkaz (např. při poskytnutí prvního úvěru dne [datum] nebyl v kartě zákazníka uveden počet nezaopatřených dětí, když příjmy i výdaje na bydlení odpovídaly tvrzením žalovaného včetně splátek úvěrů, nikoliv však částka 4 000 Kč na osobní výdaje, resp. na vyživovací povinnosti, kde nebyla uvedena žádná a při poskytnutí druhého úvěru [datum] byl již uveden v kartě zákazníka počet nezaopatřených dětí 2, osobní výdaje pak vyčísleny částkou 3 500 Kč, splátky úvěru 3 896 Kč, u vyživovací povinnosti nebyla uvedena částka žádná, v obou případech bylo u druhu bydlení uvedeno, že je nájemník, přestože žil s matkou a té přispíval na bydlení), byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitels