15 C 156/2020-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 260 243,16 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], [část obce], bytový dům, postavený na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro Katastrální území Příbram, obec a okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (dále jen„ bytová jednotka“). Dne [datum] uzavřel jako pronajímatel, s žalovanou, jako nájemkyní, smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byla bytová jednotka. Žalovaná se ve smlouvě o nájmu zavázala platit žalobci nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a měsíční zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 400 Kč, vždy do 15. dne v kalendářním měsíci. Nájemní vztah byl ukončen dne 21. 6. 2017 na základě okamžité výpovědi ze dne 19. 6. 2017 z důvodu zvlášť závažného porušování povinností žalovanou, spočívajícím v nehrazení nájemného minimálně po dobu 3 měsíců. I přes výpověď smlouvy o nájmu bytu žalovaná bytovou jednotku nadále užívala, bez právního důvodu, a obohacovala se tak na úkor žalobce. Má proto povinnost bezdůvodné obohacení vydat. Předmětem řízení bylo jednak obvyklé nájemné za užívání bytové jednotky ve výši 6 000 Kč v období od listopadu 2017 do září 2020, tedy celkem 35 měsíců, v celkové výši 210 000 Kč, a úhrada za služby skutečně čerpané v souvislosti s užíváním bytu za rok 2018 ve výši 24 492,92 Kč a za rok 2019 ve výši 25 750,24 Kč. K úhradě dlužné částky v celkové výši 260 243,16 Kč vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 1. 10. 2020, který žalovaná převzala dne 20. 10. 2020, avšak žalovaná ponechala písemnou výzvu bez odpovídající reakce. Žalobce proto navrhl, aby soud po provedeném dokazování uložil žalované povinnost dlužnou částku uhradit spolu s úrokem z prodlení jdoucím od 18. 11. 2020. 2. Žalovaná s podanou žalobou zcela nesouhlasila, neboť se necítila být žalobci na nájmu ani z titulu bezdůvodného obohacení cokoliv dlužná. Poukázala na to, že ohledně bytové jednotky bylo sepsáno více smluv o nájmu, a to nejen s žalobcem, ale také s panem [příjmení], avšak všechny považovala za neplatné, a to minimálně z důvodů, které uvedl soud prvního stupně v řízení o určení vlastnictví k bytové jednotce v řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 13 C 96/2018. Byť Krajský soud v Praze k odvolání žalobce původní rozsudek změnil, bytovou jednotku stále užívala a podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Navrhla řízení do rozhodnutí o podaném dovolání přerušit. 3. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 15 C 156/2020 – 36, řízení k návrhu žalované přerušil do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o dovolání žalované podaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2020, č. j. 30 Co 7/2020-297, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozsudku vydanému v řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 13 C 96/2018. 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. V řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 13 C 96/2018 rozhodl Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 15. 8. 2019, č. j. 13 C 96/2018 – 247, tak, že vlastníkem bytové jednotky je právě žalovaná. Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. 30 Co 7/2020 – 297, kterým rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žaloba na určení, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky, se zamítá. O dovolání, které bylo žalovanou podáno, rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 24. 6. 2021, č. j. 24 Cdo 3832/2020 – 371, tak, že dovolání odmítl. V tomto řízení tedy bylo jednoznačně rozhodnuto o tom, že vlastníkem bytové jednotky je právě žalobce. 5. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní byl založen nájemní vztah ve vztahu k bytové jednotce. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit žalobci jako pronajímateli nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a dále zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 400 Kč měsíčně. Nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu byly splatné do každého 15. dne v měsíci. Nájem bytové jednotky byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 6. 2019 s tím, že před uplynutím sjednané doby nájmu bylo sjednáno právo pronajímatele vypovědět smlouvu dle § 2229 o. z., nezaplatí-li nájemce nájemné ani do splatnosti příštího nájemného. 6. Z výpovědi nájmu a výzvy k vyklizení ze dne 19. 6. 2017 vyplývá, že žalovaná jako nájemkyně nesplnila svou povinnost, ke které se ve smlouvě o nájmu ze dne [datum] zavázala, a za měsíce březen, duben a květen 2017 neuhradila nájemné. Ke dni sepsání výpovědi nájmu dlužila žalobci z titulu neuhrazeného nájemného celkem 28 200 Kč, proto žalobce využil svého práva a vypověděl nájem bytové jednotky bez výpovědní doby, v souladu s ustanovením § 2291 odst. 1, 2 o. z. Žalovaná byla upozorněna, že nájem bytové jednoty skončí okamžikem, kdy jí bude výpověď doručena, a následně je bytovou jednotu povinna vyklidit bez zbytečného odkladu po skončení nájmu, nejpozději do jednoho měsíce. Rovněž byla výslovně poučena o tom, že má proti výpovědi právo vznést námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost. Dle připojené doručenky byla žalované výpověď doručena dne 21. 6. 2017. 7. Z vyúčtování služeb za období od ledna 2018 do prosince 2018 vyplývá, že celkové náklady na služby k bytové jednotce činí 24 492,92 Kč. Z vyúčtování služeb za období od ledna 2019 do prosince 2019 vyplývá, že celkové náklady na služby k bytové jednotce činí 25 750,24 Kč. 8. Z výzvy k úhradě dlužné částky v celkové výši 260 243,16 Kč ze dne 1. 10. 2020, která byla dle připojené dodejky žalované doručena dne 20. 10. 2020, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu i s příslušenstvím do 7 dnů od doručení výzvy. Tuto výzvu lze považovat za výzvu dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 9. Ze sdělení Policie ČR, Obvodního oddělení Příbram, ze dne 18. 11. 2021, které bylo založeno ve spise Okresního soudu v Příbrami vedeného pod sp. zn. 15 C 156/2020, vyplývá, že žalovaná bytovou jednotku užívá, má zde označený zvonek i schránku jménem. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po provedeném dokazování bylo postaveno najisto, že vlastníkem bytové jednotky je právě žalobce, který původně uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byla bytová jednotka. Na základě této smlouvy měla žalovaná právo užívat bytovou jednotku, avšak v důsledku neplnění svých povinností, kdy žalovaná řádně nehradila sjednané nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, došlo k ukončení nájemního vztahu dne 21. 6. 2017, kdy byla žalované doručena výpověď z nájmu bytu. To však žalované nezabránilo v dalším užívání bytové jednotky, jak sama uvedla ve svém vyjádření k podané žalobě a jak rovněž vyplývá ze sdělení policie ze dne 18. 11. 2021. Užíváním bytové jednotky bez jakékoliv úhrady odpovídající obvyklému nájemnému a ceně za čerpané služby spojené s užíváním bytové jednotky se žalovaná obohacovala na úkor žalobce bez právního důvodu, má proto povinnost toto bezdůvodné obohacení, v souladu s § 2991 odst. 1 o. z., žalobci vrátit. Výše bezdůvodného obohacení byla jednak vyčíslena jako obvyklé nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně, jak bylo původně ve smlouvě o nájmu mezi stranami ujednáno, za celkem 35 měsíců, po které žalovaná bytovou jednotku užívala (od listopadu 2017 do září 2020), a jednak jako cena služeb, které žalovaná v roce 2018 a 2019 v souvislosti s užíváním bytové jednotky čerpala. Požadovanou částku žalobce řádně doložil, proto soud shledal podanou žalobu po právu a v plném rozsahu jí vyhověl, a to včetně příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení, který žalobci náleží v souladu s § 1970 o. z., a jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 13. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky, náleží žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., plná náhrada nákladů řízení sestávající se z 5 úkonů právní služby po 9 380 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění, odvolání proti usnesení o přerušení řízení a účast na jednání dne 8. 12. 2021), 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dostavení se k jedná