16 C 102/2021-46 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena smluvně, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smluv o spotřebitelských úvěrech z [datum] a [datum], zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na 25 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit kromě toho sjednané úroky ve výši 4 250 Kč (20,74 %), poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 250 Kč. Celkovou částku 48 500 Kč měla uhradit v 80 týdenních splátkách po 607 Kč měsíčně, fakticky zaplatila 11 600 Kč. V době uzavírání smlouvy žila žalovaná v nájemním bytě, měla dvě nezletilé děti, za bydlení platila 7 500 Kč měsíčně a další výdaje byly vyčísleny částkou 10 000 Kč měsíčně. Již tehdy splácela další úvěr částkou 2 000 Kč měsíčně, takže celkem její vydání činila 19 500 Kč. Byla přitom zaměstnána a dosahovala příjmu 11 000 Kč čistého měsíčně, pobírala státní sociální podporu ve výši 4 461 Kč. Dalším příjmem byl příjem jejího přítele ve výši 10 500 Kč. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela žalovaná dne [datum] rovněž na částku 25 000 Kč, zde však již byly sjednány úroky ve výši 5 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Úhrnem tak šlo o částku 45 000 Kč, která měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 750 Kč měsíčně, žalovaná na tento dluh zaplatila 3 400 Kč. V době, kdy smlouvu uzavírala, se na jejích osobních poměrech nic podstatného nezměnilo, i nadále žila s partnerem a měla dvě vyživovací povinnosti, dosahovala příjmu 10 500 Kč čistého měsíčně, výše státní sociální podpory byla stejná. Celkem tak u žalované byly vykázány příjmy 14 961 Kč měsíčně s tím, že jí byla započtena polovina nákladů na bydlení ve výši 3 800 Kč, polovina nákladů na chod domácnosti ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů částkou 2 500 Kč. Použitelný příjem u ní byl vyčíslen na 4 661 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny postupně dvě smlouvy o úvěru, tedy smlouvy úplatné, ohledně nichž soud zkoumal jejich jednotlivá ujednání a dospěl k závěru, že i když smlouvy specifikovaly jednotlivé poplatky odděleně, fakticky plnily funkci úroků, jejichž cílem bylo získání odměny pro věřitele za to, že dlužníkovi zapůjčil peněžní prostředky. U úvěrové smlouvy z [datum] tak byla jistina navýšena o 94 %, u smlouvy z [datum] pak o dalších 80 %, což je dle názoru soudu nepřiměřené, odporující dobrým mravům a způsobující absolutní neplatnost uzavřených smluv dle § 588 občanského zákoníku. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož jsou úroky sjednány v rozporu s dobrými mravy již v případě, že přesáhnou 60 % jistiny. Kromě toho nebyla dle názoru soudu řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, kdy zejména u smlouvy z [datum] měl vzít věřitel v potaz, že jde již o třetí dluh žalované a pokud měla použitelný příjem 4 661 Kč čistého měsíčně a k tomu dvě vyživovací povinnosti a tři různé úvěrové smlouvy, měl blíže zkoumat její majetkové poměry a posoudit schopnost úvěr splácet. Žalobkyni po odečtení příjmů a výdajů sice zbývalo více než je životní minimum na jednotlivce, nicméně žalovaná v době uzavírání smluv nežila sama, měla dvě vyživovací povinnosti, což mělo být rovněž zohledněno a pokud nebylo, je nezbytné uzavřít, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož jsou uzavřené úvěrové smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018. S ohledem na shora uvedené proto soud přiznal žalobci právo na náhradu toliko neuhrazené jistiny, kdy na smlouvu uzavřenou dne 25. 4. 2019 žalovaná zaplatila 11 600 Kč, takže žalobci dluží 13 400 Kč včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % od 7. 11. 2020, tedy ode dne následujícího po uplynutí splatnosti a ze smlouvy z [datum] jde o dluh ve výši 21 600 Kč, neboť žalovanou na něj bylo zaplaceno 3 400 Kč. Kromě dluhu na jistině je žalovaná i v tomto případě povinna hradit zákonné úroky z prodlení. Ve všech ostatních nárocích byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %, neboť žalobce byl úspěšný co do 70 % a neúspěšný ve 30 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu tak činí 40 %. Při plném úspěchu by podle § 14b/ odst. 1 bod 3 vyhl.č.177/1996 Sb. příslušela právnímu zástupci žalobce odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za 3 úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), jde o částku 1 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b/ odst. 2 téže vyhlášky. Soudní poplatek byl uhrazen ve výši 2 500 Kč a 21 % DPH činí 378 Kč. Úhrnem by při plném úspěchu činily náklady řízení 4 300 Kč, 40 % z nich představuje částku 1 720 Kč a žalovaná je povinna ji uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.