16 C 104/2021-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovanou byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o spotřebitelských úvěrech, z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, na něhož pohledávky smluvně přešly, dluží předmětnou částku. 2. C dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smluv o úvěru z [datum] a [datum] včetně zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, předžalobní výzvy včetně podacího lístku a dokladu o zařazení žalované do pojistného programu soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč a zavázala se uhradit také smluvené úroky ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek v téže výši a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Kromě toho se přihlásila k pojištění, za něž měla hradit 480 Kč. Celkovou částku 36 489 Kč měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 608 Kč měsíčně, fakticky zaplatila 8 580 Kč. Před poskytnutím úvěru s ní byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že žije v nájmu, výdaje na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně a osobní výdaje 9 000 Kč měsíčně, v zaměstnání dosahuje příjmu 7 000 Kč měsíčně čistého a pobírá státní podporu ve výši 4 840 Kč za měsíc. V tu dobu měla jednu vyživovací povinnost a žila s partnerem, jehož příjem byl 10 500 Kč čistého měsíčně. Dne [datum] uzavřela se stejným věřitelem druhou smlouvu o úvěru na částku 25 000 Kč, z níž měla uhradit úroky ve výši 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč. Úhrnem tak šlo o částku 27 250 Kč, která měla být uhrazena v 78 týdenních splátkách po 606 Kč, fakticky bylo zaplaceno 6 400 Kč. Podle vyplněné zákaznické karty se na osobních poměrech žalované nic nezměnilo, snížily se jí osobní výdaje z 9 na 8 000 Kč měsíčně, na splátky úvěru hradila 2 600 Kč měsíčně a celkové výdaje domácnosti byly vyčísleny částkou 17 700 Kč měsíčně. V zaměstnání dosahovala příjmu 7 500 Kč měsíčně, podporu od státu pobírala ve stejné výši jako při předchozím uzavírání smlouvy a její partner dosahoval příjmu 11 000 Kč čistého měsíčně. Dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a před podáním žaloby byla vyzvána k uhrazení dlužné částky. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, tedy smlouvy úplatné, ohledně nichž soud zkoumal jejich jednotlivá ujednání, kdy kromě poskytnutých jistin se žalovaná zavázala hradit ještě další poplatky, ať již úroky, poplatek za administrativní činnost nebo hotovostní inkaso splátek. Dle názoru soudu žalobce neprokázal, že skutečně k osobnímu výběru jednotlivých splátek docházelo a že tedy poplatek za hotovostní inkaso nárokuje oprávněně, navíc vedlejší ujednání o dalších platbách navýšily dluh žalované u úvěrové smlouvy z [datum] o dalších 80 % a u smlouvy ze [datum] o 89 %. Soud má přitom za to, že i když smlouvy specifikovaly jednotlivé poplatky odděleně, fakticky plnily funkci úroků, jejichž cílem bylo získání odměny za to, že dlužnici byly poskytnuty peněžní prostředky, nicméně výše takto sjednaných úroků byla nepřiměřená, odporující dobrým mravům, což způsobilo absolutní neplatnost uzavřených smluv v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož jsou úroky sjednány v rozporu s dobrými mravy již v případě, že přesáhnou 60 % jistiny. Pro neplatnost uzavřených úvěrových smluv považoval soud žalobu za důvodnou pouze v rozsahu neuhrazených jistin, kdy na úvěrovou smlouvu uzavřenou dne [datum] uhradila žalovaná 8 580 Kč, takže žalobci dluží 11 420 Kč včetně zákonem stanovených úroků z prodlení ve výši 10 % od 16. 11. 2019, tedy ode dne následujícího po uplynutí splatnosti dluhu (§ 1970 občanského zákoníku). Obdobně bylo postupováno při výpočtu dluhu i u smlouvy o úvěru ze [datum], kdy na jistinu ve výši 25 000 Kč žalovaná zaplatila 6 400 Kč, takže žalobci dluží 18 600 Kč včetně zákonných úroků z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 476 Kč, když vyšel z toho, že žalobce byl úspěšný ve 2/3 a žalovaná v 1/3. Po odečtení úspěchu a neúspěchu v dané věci tak žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné třetiny. Při plném úspěchu by měl nárok na 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b/ odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 14b/ odst. 2 téže vyhlášky), zaplacený soudní poplatek ve výši 2 250 Kč a 21 % DPH ve výši 378 Kč. Úhrnem tak jde o částku 4 428 Kč, z níž 1/3 představuje 1 476 Kč. Takto stanovené náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci daného rozsudku.