16 C 112/2021-40 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 24 624 Kč s příslušenství s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta, platební historie, předžalobní výzvy ze 16. 4. 2021 a z výpisů z účtu vedeného na paní [jméno] [celé jméno žalované] soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 22 000 Kč, v níž se žalovaná zavázala uhradit ještě sjednané úroky ve výši 4 356 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 040 Kč Celkem tak měla zaplatit 39 996 Kč v 60 týdenních splátkách po 666,60 Kč, přičemž před poskytnutím úvěru s ní byla vyplněna evidenční karta klienta, z níž vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy bydlela na jiné adrese než byla adresa jejího trvalého pobytu, byla zaměstnána na plný úvazek s příjmem 19 800 Kč měsíčně čistého, na bydlení hradila 4 420 Kč měsíčně a na životní výdaje 1 000 Kč. Měla další závazky, které splácela částkou 3 700 Kč měsíčně. Výplata jí byla poukazována na účet vedený na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno], na němž byl v červenci 2018 evidován počáteční zůstatek ve výši 207,37 Kč a konečný zůstatek 4 280,05 Kč, přičemž žalované bylo v tomto měsíci zaměstnavatelem na uvedený účet poukázáno 12 152 Kč, v srpnu byl konečný zůstatek 117,31 Kč, výplata žalované činila12 172 Kč. Na tento účet byla poukazována nejen výplata žalované, ale i výplata majitelce účtu a její sestře [jméno] [celé jméno žalované], všechny byly zaměstnány u stejného zaměstnavatele. Na předmětný dluh žalovaná uhradila 15 372 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal a neunesl tak ani důkazní břemeno ohledně toho, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované za situace, kdy v době uzavírání předmětné smlouvy sice žalovaná pracovala a údajně měla v zaměstnání dosahovat příjmu 19 800 Kč čistého měsíčně, tento příjem nicméně nebyl nikterak ověřen, z výpisů z účtu, které byly k důkazu doloženy, plyne nižší výše příjmu žalované, jakž i to, že přestože na něj byly vypláceny mzdy tří osob, měl vykazován minimální zůstatek. V době uzavírání smlouvy navíc byla žalovaná vázána dalšími splátkami, a pokud nedošlo k řádnému ověření jejich příjmů a výdajů, tak žalobce nenaplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, čímž porušil § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. V tomto směru soud odkazuje například na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/19-86, případně rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018 o povinnosti věřitele řádně zkoumat schopnost spotřebitelů splácet úvěr s tím, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i obezřetnost, při níž úvěrující nespoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet poskytnuté plnění žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, což se v tomto případě nestalo. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání ohledně dalších plateb spojených s poskytnutým úvěrem, které ho navýšily o 81,8 % bez ohledu na to, že jednotlivé vedlejší nároky byly ve smlouvě specifikovány odděleně a samostatně, neboť fakticky plnily funkci úroků a pokud přesáhly 60 %, jsou dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sjednány v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné. Z všech uvedených důvodů soud přiznal žalobci toliko právo na zaplacení neuhrazené jistiny, tedy částky 4 928 Kč, neboť žalovaná dobrovolně uhradila věřiteli 18 072 Kč. Kromě toho je povinna zaplatit i 10 % zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí splatnosti dluhu (§1970 občanského zákoníku). Ve všech ostatních nárocích byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, když toto právo by příslušelo s ohledem na výsledek sporu úspěšnější žalované, která však ve věci zůstala nečinná, vznik ani výši nákladů řízení neprokázala.