16 C 123/2021-84 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 18 224 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena elektronicky smlouva o úvěru na částku 15 000 Kč, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu žalobce, občanského průkazu žalovaného, sazebníku poplatků, potvrzení o provedené platbě, lustrace žalovaného v registru Solus, Print Screenu ze systému žalobce, úvěrové zprávy včetně sumarizace jednotlivých závazků žalovaného a jeho daňového přiznání za rok 2019 soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena prostřednictvím internetu smlouva o úvěru na jistinu ve výši 15 000 Kč, která byla žalovanému v uvedený den připsána na jeho účet s tím, že současně podle úvěrové smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu uvedené částky do 60 minut od uzavření smlouvy ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, který žalobce požadoval za 2 měsíce, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně (i ten žalobce požadoval za 2 měsíce), poplatek za odložení splatnosti, tzv. korunový odklad ve výši 1 485, Kč, účelně vynaložené náklady za upomínání žalovaného 3x po 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 450 Kč (3 % z nesplacené jistiny). Úhrnem tak žalobce požadoval po žalovaném částku 18 224 Kč s tím, že na dluh byla uhrazena 1 Kč. Podle výpisu z registru fyzických osob sdružení Solus neměl žalovaný ke dni poskytnutí úvěru žádný závazek po splatnosti. Podle úvěrové zprávy a sumarizace jednotlivých kontraktů uzavřel žalovaný s žalobcem smlouvy o úvěru i dne [datum] na částku 106 394 Kč, kterou splácí po 9 589 Kč měsíčně, [datum] na částku 16 000 Kč, splátky nebyly pravidelné a doposud uvedená suma uhrazena nebyla, dne [datum] na 5 000 Kč a od 27. 12. 2019 do 20. 8. 2020 odmítl žalobce 11x žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, jednou byla žádost odvolána. Podle daňového přiznání žalovaného za rok 2019 dosáhl základu daně 145 640 Kč, daň byla vyměřena na 21 840 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť z úvěrové smlouvy ani listin k ní náležejících nevyplývá, že by byl ověřován příjem žalovaného, který podle daňového přiznání po odečtení základu daně a vyměřené daně činil 10 317 Kč měsíčně. Je přitom třeba přihlédnout i k tomu, že v době poskytnutí úvěru měl žalovaný další závazky, jejichž součet, pokud jde o jednotlivé splátky, převýšil jeho měsíční příjem a již z toho samotného plyne, že nebyl schopen dostát své povinnosti splatit poskytnutý úvěr v 30 denní lhůtě, respektive ve lhůtě o 15 dnů prodloužené na základě využití tzv. korunového odkladu. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobilo neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ke dni uzavření úvěrové smlouvy, v důsledku čehož byla žalobci přiznána pouze nesplacená jistina spolu se zákonnými úroky z prodlení. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, případně rozsudek Ústavního soudu III ÚS 4129/2018. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobci částku 14 999 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve všech zbývajících nárocích byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %, neboť byl úspěšný v 82 % a neúspěšný v 18 %. Při plném úspěchu ve věci by mu příslušely náklady řízení ve výši 2 252 Kč, 60 % z nich představuje částku 1 441 Kč.