17 C 119/2020-64 — Okresní soud v Příbrami

1.) Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 980 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba], [IČO] (s tím, že část [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobce) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 20 280 Kč. Žalovaná se zavázala splatit dohodnutou částku ve 13 měsíčních splátkách a to nejpozději do 19. 8. 2018. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení a kromě dlužné jistiny ve výši 5 980 Kč žalobce požadoval rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ani přes písemnou výzvu svůj dluh neuhradila. 2.) Žalobkyně se z jednání dne [datum] omluvila, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ani se k jednání nedostavila. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 3.) Soud vyšel ze skutkového závěru, kdy bylo provedeným dokazováním zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, když tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit věřiteli celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 280 Kč s tím, že úroky byly ve výši 25,85 % ročně u úvěru na 13 měsíců a poplatek za správu úvěru činil 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek činil 2 280 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku 20 280 Kč zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, přičemž každá splátka je splatná 19. den v kalendářním měsíci počínaje měsíci následujícím po uzavření smlouvy. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce smlouvou o postoupení ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby dne [datum]. Právní předchůdce žalobce vycházel z informací o žalované, že má průměrný čistý měsíční příjem [částka], průměrné měsíční výdaje na stravné činí [částka], ostatní výdaje činí [částka] a další splátky úvěru jsou [částka] měsíčně, příjmy činí [částka], měsíční výdaje činí [částka], volné prostředky jsou [částka] Náklady na bydlení hradí manžel. Bydlí v bytě ve vlastnictví. 4.) Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 5.) Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.) Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7.) Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8.) Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9.) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10.) Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil a ověřil pouze příjem žalované a skutečnost, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou, kdy sjednaná doba pracovního poměru měla uplynout 5 měsíců po uzavření smlouvy, byť se žalovaná zavázala úvěr splácet celkem 13 měsíců. Poskytovatel měl informaci, že žalovaná již měla závazek z úvěru se splátkou 2 600 Kč měsíčně, z žádného důkazu však nevyplynulo, jaká byla celková výše jejího zadlužení. Navíc poskytovatel nijak nezohlednil výdaje na bydlení, přestože bylo prokázáno, že žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti, avšak spokojil se s prohlášením, že další výdaje na bydlení (energie, služby apod.) hradí manžel. Jeho hypotetickou schopností skutečně hradit tyto výdaje se však poskytovatel nezabýval. Navíc poskytovatel souhlasil s měsíční splátkou, která téměř zcela vyčerpala volné finanční zdroje žalované, když splátka měla činit 1 560 Kč a volné zdroje 1 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně neměl nijak ověřené výdaje žalované a vycházel především z životního minima, které je zcela hypotetickým pojmem a pro posouzení úvěruschopnosti žalované neposkytuje odpovídající představu o jeho faktických poměrech. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že poskytovatel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 11.) Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 12 000 Kč, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalované, zaplatit žalobkyni žalovanou částku 5 980 Kč, neboť žalobce tuto částku požadoval, přestože tvrdil, že žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by dlužnou částku zaplatila v jakékoliv výši a žalovaná částka činí méně, než žalovaná převzala. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 20. 2. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností poslední splátky dle neplatné smlouvy), odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne [datum] a částka mohla být převedena a uhrazena následující dny, pak prodlení nastalo dne 20. 2. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně. Ve zbytku byly úroky z prodlení zamítnuty. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 12.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal z větší části úspěšné žalobkyni, (když její neúspěch ohledně části úroků z prodlení byl pouze v nepatrné části), nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 4 267 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony do podání žaloby ve výši 3 x 200 Kč a 1 x 1 500 Kč za vyjádření ze dne 11. 11. 2020 podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze 3 x režijního paušálu po 100 Kč a 1 x 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a konečně také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst.