17 C 7/2021-45 — Okresní soud v Příbrami

1.) Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2.) Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela žalovaná dne [datum] se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bankovním převodem zápůjčku ve výši 1 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 25. 4. 2014, avšak svou povinnost nesplnila a dostala se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3.) Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4.) Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti úvěr ve výši 1 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se pak zavázala vrátit poskytnutou částku do 25. 4. 2014. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Následně byla vyzvána zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. Tuto upomínku soud posoudil jako výzvu dle § 142a o. s. ř., která byla žalované odeslána na adresu jejího trvalého pobytu, dne [datum]. 5.) Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (dle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Při určení mezinárodní příslušnosti soudu je třeba postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (článek 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení). Předmětem řízení je služba ve smyslu citovaného nařízení, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované. Rozhodným kritériem je místo poskytnutí služby. Takové místo bylo v daném případě na území ČR, proto je mezinárodní příslušnost českého soudu dána. Vzhledem k tomu, že si smluvní strany nezvolily právo, kterým se jejich smlouva bude řídit, a žalovaná má bydliště na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah právním řádem České republiky (článek 6 bod 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 6.) Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), konkrétně z ustanovení § 2390 o. z. a následujících, a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (jako zápůjčitel) zavázala přenechat žalované (jako vydlužitelce) zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, a žalovaná se je zavázala vrátit. Z listinných důkazů sice vyplývá, že smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla označena jako smlouva o úvěru, ale s ohledem na absenci ujednání o úroku, které je nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru, bylo třeba na uzavřenou smlouvu nahlížet jako na smlouvu o zápůjčce, u které je ujednání o úroku pouze ujednáním fakultativním. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, žalovaná však svou povinnost ze smlouvy spočívající ve vrácení zápůjčky nesplnila, do 25. 4. 2014 zápůjčku nevrátila a nejpozději počínaje dnem 26. 4. 2014 se dostala do prodlení. Současně žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovanou byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní. 7.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech ([spisová značka]). Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.