17 C 9/2021-70 — Okresní soud v Příbrami

1.) Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2.) Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný dne [datum] se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bankovním převodem zápůjčku ve výši 1 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 22. 3. 2014, avšak svou povinnost nesplnil a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3.) Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4.) Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z internetového formuláře„ [jméno] application info“ ze dne [datum], z faktury [číslo] ze dne [datum], dodejky podací [číslo] ze dne [datum], z návrhu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím poštovní poukázky dne 5. 3. 2014 částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit celkovou částku ve výši 1 180 Kč (jistina ve výši 1 000 Kč + poplatek ve výši 180 Kč + úrok ve výši 438 % p.a., které ale žalobkyně nepožaduje) nejpozději do 20. 3. 2014. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Následně byl vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. Tuto upomínku soud posoudil jako výzvu dle § 142a o. s. ř., která byla žalovanému odeslána na adresu trvalého pobytu dne [datum]. 5.) Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (dle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Při určení mezinárodní příslušnosti soudu je třeba postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (článek 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení). Předmětem řízení je služba ve smyslu citovaného nařízení, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému. Rozhodným kritériem je místo poskytnutí služby. Takové místo bylo v daném případě na území ČR, proto je mezinárodní příslušnost českého soudu dána. Vzhledem k tomu, že si smluvní strany nezvolily právo, kterým se jejich smlouva bude řídit, a žalovaný má bydliště na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah právním řádem České republiky (článek 6 bod 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 6.) Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), konkrétně z ustanovení § 2390 o. z. a následujících, a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (jako zápůjčitel) zavázala přenechat žalovanému (jako vydlužiteli) zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, a žalovaný se je zavázal vrátit. Z listinných důkazů sice vyplývá, že s ohledem na neplatné ujednání o úroku, který byl sjednán ve zcela nepřiměřené výši, byla mezi stranami uzavřena smlouva o zápůjčce, u které je ujednání o úrocích pouze ujednáním fakultativním. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, žalovaný však svou povinnost ze smlouvy spočívající ve vrácení zápůjčky nesplnil, do 20. 3. 2014, resp. do 22. 3. 2014 zápůjčku nevrátil a nejpozději počínaje dnem 23. 3. 2014 se dostal do prodlení. Současně žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v souladu s návrhem žalobkyně, kterým je soud vázán. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní. 7.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech (17 C 154/2020). Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.