5 C 129/2021-111 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky 6 741,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % s odůvodněním, že se jedná o škodu, na kterou mu vznikl nárok dle § 255 zákoníku práce. Žalovaná pracovala u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], tento pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána k předání všech věcí, které v době trvání pracovního poměru měla k dispozici včetně služebního vozidla. V rozporu s pokynem zaměstnavatele tyto neodevzdala, auto předala do servisu k opravě, náklady na opravu činily 24 562,40 Kč. Spoluúčast byla stanovena ve výši 5 000 Kč, dále byly vyúčtovány ze strany servisu náklady na opravu dalších vad ve výši 800 Kč, ve výši 941,16. Jednáním žalované vznikla na straně zaměstnavatele škoda. Nárok na náhradu této škody zakládá ustanovení § 255 zákona č. 260/2006 Sb. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, před projednáním věci dne [datum] prohlásila, že žalobu považuje za odvetu za to, že opustila pracovní místo a domluvila si lepší zaměstnání. Tvrdila, že se s panem [příjmení] a [příjmení] domluvila, že auto nepředá firmě, ale předá ho do servisu, neboť bylo poškozené. 3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobci byla vyúčtována oprava poškozeného vozidla ve výši 29 720 Kč, 941,16 Kč. Ze strany [právnická osoba] byl žalobce informován, že spoluúčast činí 5 000 Kč a 800 Kč. Částka 941,16 Kč se týká opravy pneumatik. K důkazu byly předloženy fotografie vozidla, přejímací protokol servisu. Dále byl proveden důkaz emailem [jméno] [příjmení] ze dne [datum], adresovaný žalované, kde byla vyzvána, aby odevzdala veškerý majetek zaměstnavatele dne [datum]. 4. Žalovaná při své účastnické výpovědi vypověděla, že k vadě pneumatiky došlo asi 10 dnů před ukončením pracovního poměru, informovala pana [příjmení] i [příjmení] a bylo s nimi domluveno, že auto předá do servisu k opravě. 5. Při projednání věci dne [datum] byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl, že byl jednatelem dne [datum] vyzván k převzetí věcí od žalované, mimo jiné i automobilu. Žalovaná byla informována emailem, nezná důvod žalované, proč auto nepředala jemu, ale do servisu. Skutečnost, že auto je v servisu zjistil dne [datum]. Auto vyzvedl, postavil před firmu a dne [datum] zjistil poškození zadního blatníku. Žalovaná částka je cena opravy blatníku, kterou zadal servisu on sám. 6. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je zaměstnancem servisu, účastníky řízení osobně nezná, žalovanou možná od vidění. Vypověděl, že při převzetí auta vyplní zakázkový list, kontroluje počet km, stav paliva, auto nafotografuje. Tvrdil, že oprava pneumatik se provádí na počkání. Poškození podběhu zjistí nahlédnutím do vnitřku. 7. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že nikdy neužívala služební vozidlo, nikdy nepřebírala auto po paní [příjmení], vždy jezdila autobusem nebo vlastním autem. 8. [jméno] [příjmení], statutární zástupce jako účastník řízení vypověděl, že je žalována škoda, kterou žalovaná způsobila na svěřeném autě, toto poškození auto nevykazovalo při předání, poškozená byla pouze klička na levé straně auta. Poškození auta se zjistilo poté, co pan [příjmení] přivezl auto ze servisu, kam ho žalovaná odevzdala. Dle servisu se jedná poškození staršího data. Souhlas k opravě pneumatiky statutární zástupce žalované nedal, měla respektovat jeho výzvu, aby věci včetně auta dne [datum] odevzdala. 9. Podle § 250 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 zákona č. 260/2006 Sb. 10. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodu, kterou je zaměstnanec, jenž odpovídá za škodu podle § 250 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnavateli ve smyslu § 257/1 zákoníku práce je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. O porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení povinností zaměstnancem vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není, a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění ve formě nepřímého úmyslu je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Má-li tedy být v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu § 250/3 zákoníku práce, může se tak stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se vnitřní vztah k zaměstnanci, k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy řečeno jinak, prokázání skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě, zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil z hlediska ustanovení § 250 zákoníku práce a výše citovaného komentáře k tomuto ustanovení. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně po dobu zkušební doby měla svěřené služební vozidlo, které řádně převzala, bez zjištění poškození. Toto vozidlo stejným způsobem měla odevzdat a byla k tomu navíc vyzvána zaměstnavatelem statutárním zástupcem. Namísto toho odevzdala auto k opravě pneumatik, bez souhlasu svého zaměstnavatele a nesla také odpovědnost za poškození, které bylo po vyzvednutí auta ze servisu zjištěno. Výši škody žalobce listinnými důkazy dostatečně prokázal a soud proto žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. České republice nebyly přiznány náklady řízení, neboť ke dni vyhlášení rozhodnutí nebyla výše svědečného známa. 13. Žalobce byl ve věci úspěšný, v souladu s § 142/1 o.s.ř. mu byly přiznány celkové náklady řízení ve výši 16 303 Kč, které se sestávají z 5 x úkon advokáta dle § 11/1 a § 14b) /1 AT, 5 x 300 Kč režijní paušál, DPH 21 % z odměny advokáta činí částku 1 890 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč, náhrada za ztrátu času 800 Kč, jízdné ke dvěma jednání 4 413 Kč.