5 C 168/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 30 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 9,00 % od 3. 8. 2018 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 25,85 % z dlužné částky 30 000 Kč od 3. 1. 2017 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 10 638 Kč. V návrhu žalobce tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřenou se společností [právnická osoba] [IČO]. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru dle zákona č. 257/2016 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. Na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 20 700 Kč. Žalobce tvrdil, že na úhradu úvěru ani nákladů za poskytnutí úvěru žalovaný nic nezaplatil, žalobce se tedy domáhá vrácení jistiny ve výši 30 000 Kč, dále smluvního úroku ve výši 25,85 % a zákonného úroku z prodlení. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokých nákladů spotřebitelského úvěru, které činily 90 % z poskytnuté jistiny. Jednání ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se bez řádné omluvy nedostavil, dle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno bez jeho osobní účasti. 3. Z listinných důkazů předložených žalobce bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo] uzavřela dne [datum] společnost [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa]. Žádost o poskytnutí půjčky vyplnil žalovaný ve stejný den, jako uzavřel smlouvu, uvedl výši důchodu [částka], jiné příjmy [částka], náklady za bydlení [částka] a [anonymizováno] [částka]. 4. [příjmení] mezi účastníky soud posoudil dle § 2395, § 1970 občanského zákoníku a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o prodeji části závodu a smlouvou o postoupení pohledávek, neprokázal však, jak právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost žalovaného zaplatit částku 50 700 Kč. Soud proto shledal smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou a k neplatnosti přihlédl ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Soud dále odkazuje na právní názor v judikatuře, např. právní názor ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, právní názor NS ČR v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, právní názor KS v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 41/2019 a 27 Co 168/2020. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi účastníky byla shledána za neplatnou, vzniká žalobci pouze právo na vrácení půjčené částky 30 000 Kč za situace, kdy žalovaný neprokázal, že by z této jistiny něco žalobci uhradil. Žalobě bylo vyhověno do částky 30 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % od 3. 8. 2018 do zaplacení v souladu s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze stejného důvodu soud zamítl žalobu na zaplacení úroku ve výši 25,85 % z částky 30 000 Kč od 3. 7. 2017 do zaplacení, neboť tento úrok žalobce opírá o neplatnou smlouvu, uzavřenou mezi právním předchůdcem a žalovaným. 5. Podle § 142 o. s. ř. byly přiznány žalobci náklady řízení, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 1 500 Kč, za právní zastoupení 3 x 300 Kč za hlavní úkon, 3 x 100 Kč za režijní paušál tj. + 21 % DPH.