5 C 206/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 19 995,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 043,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 264,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 579,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku ve výši 29 % z částky 12 579,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobce v návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené [datum] se [právnická osoba] Právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč za poplatek 21 542 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaný z těchto částek zaplatil 25 300 Kč. 3. Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud nevyhověl z důvodu nepřiměřeně vysokého poplatku za poskytnutí úvěru, a to ve výši 21 542 Kč, tato částka představuje 86,16 % z půjčené jistiny 25 000 Kč. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobce svou účast omluvil, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo proto jednáno bez jeho osobní účasti. Žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokázal svou aktivní legitimaci ve věci, oznámením ze dne [datum] prokázal, že žalovaného o postoupení pohledávky informoval. Smlouvou o zápůjčce, uzavřenou dle zákona 89/2012 Sb. a zákona 257/2016 Sb. prokázal, že jeho právní předchůdce a žalovaný uzavřeli 3. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce ve výši 25 000 Kč za poplatek 21 542 Kč. Výzvu k plnění zaslal žalobce žalovanému na adresu [adresa], ačkoliv dle centrální evidence obyvatel má žalovaný adresu od [datum] na adrese [adresa žalovaného]. Podáním ze dne [datum] doplnil žalobce listinné důkazy, předložil fax nazvaný uznání dluhu a vyjádření zákazníka, je datováno [datum], ačkoli žalovaný na adrese [adresa], kde v této době prokazatelně žalovaný trvalé bydliště neměl a soudu není známo a žalobce neprokázal, že by se na této adrese zdržoval. Z uvedených důvodů soud proto tento listinný důkaz shledal za zcela nedostatečný pro postup podle § 2053 zákona 89/2012 Sb., kdy by soud vycházel, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 4. Zjištěný skutkový stav z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud posuzoval podle § 1879, § 2390, § 2392, dále podle § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., podle kterého byla smlouva uzavřena. Žalobce především neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně splnil zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Při projednání věci byli účastníci vyzváni k doplnění tvrzení, předložení návrhu na dokazování ve smyslu ustanovení § 119a občanského soudního řádu, v tomto směru žalobce svá tvrzení nedoplnil a listinné důkazy nepředložil. Porušování pravidel zákona č. 257/2016 nelze akceptovat, je to jednání narušující veřejný pořádek, a má za následek absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku (srovnej právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí č. j. 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020, v totožné věci, který opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, usnesení Pléna Pl ÚS 92/06, usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl ÚS 1/10, směrnici č. 93/13/EHS, směrnici č. 2008 /48/ článek 8, odst. 1 rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, článek 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 AS 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Na základě citované judikatury, s odkazem na zákon 257/2016 Sb., soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem je neplatná. Žalobce tvrdil, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a na úhradu půjčky a poplatků zaplatil žalovaný 25 300 Kč, zaplatil tedy o 300 Kč, než mu bylo poskytnuto. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl, včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. 5. Žalobce byl ve věci neúspěšný, žalovaný neprokázal, že by mu vznikly náklady řízení, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. 6. Žalobce z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatil soudní poplatek 800 Kč. Protože tomuto návrhu nebylo vyhověno, soud rozhodl o doplacení soudního poplatku podle položky 2 odst. 2 Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. tak, jak je uvedeno ve výroku III.